dva šálky heřmánku BOHUSLAV (Slávo) HEŘMÁNEK Autor knihy "Dva šálky heřmánku", Jasnovidec a kartář. Narodil v roce 1953 ve znamení Raka a je uznávaným jasnovidcem. Jeho život vypadá jako vystřižený z románů a jeho silnou stránkou je schopnost stanovit krajní možnosti v oboru jasnovidectví a psychologie. Rozumí lidem a zná dokonale jejich budoucnost a dokáže je stimulovat.
Vystudoval s vyznamenáním strojařinu v Bratislavě a v osmdesátých letech byl nucen emigrovat do zahraničí, kde žil a tvořil až do roku 1993, kdy se rozhodl vrátit se do vlasti. V emigraci pracoval jako ošetřovatel na psychiatrii, pracoval v automobilce na počítačích jako konstruktér, cestoval jako námořník. Později studoval psychologii.Od roku 1994 publikuje v časopisech, vystupuje v médiích, pořádá besedy s velkou odezvou.
Jeho osobní život musel jít stranou a byl nucen upravit ho tak, aby měl co největší pohodlí a klid k práci, práci jasnovidce a kartáře, které věnuje celou svou duši.
Má rád humor a operu. Humor, radost a smích je kořením života a opera je pro něho nejlepší relaxační hudba. Nemá rád podlézání v jakékoliv formě a je nešťastný ze závisti. Miluje kočky a psy. Jeho životním cílem je pomáhat každému, kdo usiluje o zkvalitnění svého života.









MOTTO :
Ač nemám poznání ve hvězdách
či kouli skleněné,
ač bráním se předvídat
zkázu v příštím okamžiku,
přesto vím věštit budoucnost
a číst v srdci zraněném
žebrákovi či panovníku.

Poznání života
z očí čtu.
To jsou mé body,
tajemné síly podob.
Čerpám z nich živé vody
z bezedných nádob.


Poděkování:
Děkuji všem, kteří se zasloužili o tuto knihu, za podporu a zájem, za nesmírnou trpělivost a pochopení, bez nichž by asi tato kniha nikdy nevyšla. Za všechny ty dlouhé, nesčetné rozhovory a neocenitelný vklad lásky a důvěry. Zvláštní dík adresuji svým známým a rodině, zvláště mému staršímu bratrovi Jirkovi, kterému bych touto knihou chtěl udělat radost největší, třeba jen za to, že ať jsem potřeboval cokoliv, byl vždy se mnou. Děkuji všem, kteří se neustále ptali a nutili mne dát se konečně do práce na této knize životních příběhů, povídek a lidských osudů.

Úvod
Za dlouhé roky, co vykládám karty, za mnou přišlo na výklad mnoho velmi zajímavých i docela obyčejných lidí. Byli mezi nimi umělci, politici, sportovci, aristokraté, byli to i mafiáni a potrestaní vrahové, byli mezi nimi psychopati i duševně nemocní lidé. Obrátila se na mne také spousta lidí při hledání zmizelých osob, některé jsem našel ještě živé, jiní byli již mrtví. Dělal jsem prognózy pro instituce, ministerstva, státy i monarchie.

Pokud mne někdo navštíví, neodmítnu nikoho, nedělám rozdíl mezi nikým a ničím, všichni jsme totiž jenom lidé a všichni máme své malé či velké starosti a radosti. Nezapomínám nikdy na lidi v nouzi, na lidi, kteří v tom či onom udělali chybu, na lidi ve vězení, ale ani na lidi, kteří myslí, že se jim nemůže nic stát. Stát se totiž může opravdu cokoli. Jste-li ještě dnes bohatí, zítra již být nemusíte, jste-li velmi nemocní, může se "něco" stát a vaše choroba rázem zmizí. Chci tím říci, že mnoho věcí jsme schopni i nevědomky ovlivnit silou vůle a myšlením, důležitá je také vysoká hladina životní energie. Pokud budete opravdu něco chtít, je ve vašich silách to uskutečnit. Jestliže chcete být například bohatí, budete muset něco pro to obětovat a osud vám dá včas na srozuměnou, co by to mohlo být. Pak záleží jen na vás, zda tuto výzvu přijmete nebo ne, protože nároky osudu mohou být někdy velmi vysoké. Je nutné pochopit, že v životě každého jednotlivce musí být nastolena určitá rovnováha, a ta, pokud je narušena, vybírá si někdy krutou daň.

Každý jsme se narodili s určitým úkolem, buď to pro sebe samotné, nebo pro někoho jiného, a ačkoliv to bude v rozporu s tím, co jsem právě řekl, někdy nemůžeme mít opravdu všechno.Někdy si to totiž nezasloužíme, což odmítáme pochopit, a stále hledáme chybu tam, kde není, místo toho, abychom začali sami u sebe a své někdy nesmyslné počínání pochopili.Dvacet let již třeba sázíte sportku, ale to neznamená, že už přece konečně musíte vyhrát. Nemusíte. Nemusíte, protože si to v tomto životě prostě nezasloužíte. Tak to je a s tím se pohnout nedá.V této hektické době je velmi těžké vysvětlit většímu společenství lidí, proč zde jsme a proč vše je právě tak, jak je. I když vysvětlení je velice jednoduché, pro spoustu lidí je nepochopitelné, a hlavně nic jim nepřináší.To, co každý z nich však neví, je poznání, že to nejcennější je zadarmo a není to nic jiného, než láska. Láska jako taková, láska mezi milenci, láska mezi sousedy, nevypočítavá láska mezi lidmi, láska mezi kýmkoliv.Ano, mezi námi je sice mnoho lásky, ale kdy je opravdu upřímná, kdy děláme něco nezištně pro druhého jen proto, abychom mu ulehčili, jenom tak, prostě z lásky?Za tohle nás "ten nahoře" bude jednou soudit a čím jsme byli lepší, tím lépe se nám povede v našem dalším životě.

Nic se na tomto světě neděje bez důvodu. Většinou jsou lidem ty pravé důvody utajeny, a proto plno věcí pokládají za nesmysl. Nechtěl bych se v této knize rozepisovat o způsobu výkladu karet, pro mnohé by to bylo opravdu nepochopitelné. Můj výklad budoucnosti z karet se nazývá Prekognice. Toto slovo znamená pohled či odhad budoucnosti. Karty, kterých je buď 32 nebo i 36, rozložím do tzv. mystického kříže. Toto rozložení karet je u mne také první a poslední. Každá karta má svůj symbol a význam, všechny karty souvisí spolu s každou kartou a v jejich celkové kombinaci je na deset tisíc odpovědí a vysvětlení. Chtěl bych vám říci, že bez určitého vnitřního vnímání, jasnovidectví a senzibility se karty vykládat nedají, potom je to jen hra s obrázky. Proto se nepokoušejte vykládat si karty na doporučení někoho jiného, který vás přesvědčuje, že vás karty vykládat naučí a že to může. Nemůže, a nemá to smysl, opravdu byste si mohli ublížit. Pro vás zdánlivě "špatné karty" mohou mít ve spojení s jasnovideckým vnímáním úplně jiný význam a smysl. Nechejte to těm, kteří jsou pro to opravdu vyvoleni. Bohužel nemám recept na to, jak poznáte dobrého a spravedlivého od podvodníka a šarlatána. Snad jenom podle toho, že vám říká bludy, pospíchá, neumí se vyjádřit a vymotat se z případu. Taková věštba na dálku telefonem a podobně je přinejmenším u těchto lidí pochybná. Slova, která jsem slyšel v rozhlase, jako "máte černé oči", odpověď byla "nemám", "tak máte světlé "hmm," jsou poněkud k smíchu. Člověk by měl mít také určitou čest a lidé musí mít ke svému kartáři jistou důvěru, tato osoba vás nesmí ničím rušit, zneklidnit nebo vyplašit a v žádném případě vám nesmí ublížit, jak to někteří nazývají, "uřknutím". (Uřknutí je vlastně jen předání negativní energie nebo negování energie pozitivní a člověk potom koná zmateně a nepochopitelně.) Nepsaným zákonem je nikdy neublížit vědomě či nevědomě.

SLÁVO HEŘMÁNEK, BŘEZEN 1998


Oheň
Asi v roce 1986 přišel za mnou pán na výklad karet. Mimochodem jsem ho upozornil také na malé dítě a požár. Dávejte si pozor na oheň, varoval jsem ho, ale všechno dobře dopadne. Neuvěřitelné, ale je to tak. Právě měli dvouletého syna a samozřejmě udělali vše, aby se této katastrofě vyhnuli. Když však bylo chlapci kolem čtyř let, odešel tento pán s manželkou na ples a hošíka svěřili pečovatelce. Měla snad jiné zájmy, a tak když chlapec usnul, nechala ho samotného a na nějakou dobu z domu odešla. Hoch se probudil, chodil po domě a hledal svoji maminku. V obývacím pokoji zanechala pečovatelka zápalky, které chlapec našel, začal si s nimi hrát a založil požár. Ale teď přichází ta neuvěřitelná záhada. Kolem 21.30 hod. zazvonil na policii telefon a dětský hlas jim začal vyprávět, co se stalo. Řekl, jak se jmenuje, kde bydlí a zda by mu nepřivedli jeho maminku. Samozřejmě následoval okamžitý zásah, požárníci požár zlikvidovali a předešli tak obrovské tragédii a katastrofě. Až sem je tento příběh ještě pochopitelný! Ovšem jaké bylo překvapení, když policie, která okamžitě s požárníky přijela, zjistila, že dům je zamčený, chlapec se tedy nemohl dostat ven, a v domě není telefon. Hocha našli ještě s maketou dětského telefonu v ruce, ze kterého údajně zavolal policii. ZÁHADA? Záchrana, jak vyplynulo z karet, byla neuvěřitelná, ale bylo tomu tak. Dosud totiž existuje záznam telefonického rozhovoru.

Prstýnek
Možná že to ani nebude zajímavý příběh, ale zde se snad potvrzuje, že na tomto světě skutečně se neděje nic bez důvodu. Když přišli za mnou starší manželé s obyčejnými starostmi na pár slov, řekl jsem tenkrát této ženě, že ztratila před dávnými roky něco, co ji do dnešního dne moc mrzí. Je to něco kulatého, snad prsten. Skutečně to potvrdila. Ano, moc mne to mrzí, byl to snubní prsten od mého muže a ztratila jsem ho kdysi dávno při žních. Pokračoval jsem: půjdete do hor, snad na túru, a budete něčím velmi překvapena. Objevíte něco, co vás ohromí. Po nějakém čase se vypravili do hor na pěší túru, zapomněli i na moji předpověď a ženu znenadání něco upoutalo. Něco, co se zablýsklo na sluníčku. Sehnula se a zvedla svůj snubní prsten, který více než před dvaceti lety ztratila asi 200 kilometrů od tohoto místa! Ano, většinou jsou nám ty pravé důvody různých dějů utajeny, a proto pokládáme plno věcí za nesmysl, i když tento prsten na ono místo zanesl třeba nějaký pták.

Stařík
Je to už téměř dvacet let, kdy mne přišel navštívit jeden pán, který byl na pokraji svých sil, nemocen a absolutně bez životního cíle, přestože mu bylo sedmdesát let. Přišel o holi, s bolestmi nohou a kloubů, a ptal se tenkrát , kdy už si pro něj konečně přijde ta "zubatá". Povídali jsme si o všem možném, vysvětlil jsem mu, co je tělesná a duševní rovnováha, jak je potřebné vše zharmonizovat, co je to pozitivní energie a co je nutné udělat, aby se opět začal cítit fit a hlavně aby znovu našel smysl života a nerezignoval. Tento muž mne pak ještě mnohokrát navštívil a často jsme společně cvičili sbírání energie z přírody, z krásného místa na Dunaji. Podařilo se mi ho celkem obstojně zregenerovat. Tento pán už vícekrát nepřišel a já jsem na něho zapomněl. Jaké však bylo moje nesmírné překvapení, když mne jednoho dne navštívil pán nesmírně vitální, vypadající na velmi dobře vyhlížejícího sedmdesátníka, plného energie a optimismu. "Řekněte mi, pane," začal, "co mne ještě v mém životě čeká , zda se mohu spolehnout na svou partnerku, které je třicet let, a zda si můžeme ještě dovolit dítě! Nedivte se, že mám starosti, letos mi bude už jednadevadesát let." Málem jsem se v mém křesle zabořil, že mne téměř nebylo vidět. "Neznáme se odněkud?" zeptal jsem se. A on se upřímně rozesmál a začal vyprávět vše, co se stalo od té doby, co byl u mne naposledy, a to bylo téměř před dvaceti lety. "Zapřísahal jsem se tenkrát, že nedovolím nikomu a ničemu, aby mne dostal," řekl. "Hledal jsem v knihách to, co jste mi tenkrát vyprávěl, a učil se o energii jiných tajemství, cvičil a cvičil, a takhle to dopadlo". Tento člověk je živým důkazem toho, co dokáže pozitivní myšlení, co umí energie, chceme-li ji přijímat, energie, která dovede vyléčit tělo samo sebe, která dokáže odvrátit vše na světě, i vlastní smrt.

Adopce
Mladý manželský pár, který usiloval již sedmý rok o dítě, se nakonec rozhodl pro adopci. Přišli se poradit, zda se rozhodli dobře. Lékař řekl této ženě, že už nikdy nebude mít vlastní děti. Otec byl v pořádku. V kombinaci karet vyšla sestava, která jednoznačně naznačovala, že medicína se tentokrát mýlí. Žena byla psychicky zablokována a žádné jiné zdravotní změny jsem nenašel. Její aura byla trochu narušena, ale naznačovala přechodný stav. Řekl jsem jí, že do tří měsíců bude v jiném stavu, dítě bude zdravé a ona se může těšit na další děti. Pozitivní myšlení a síla ji tak změnily a dodaly chuti do dalšího života, že porodila zdravou holčičku, a dnes manželé očekávají další přírůstek. Mají báječnou slivovici, kterou dostávám v den narození malé Kateřinky.

Azyl
Když jsem se rozhodl, že opustím Československou socialistickou republiku pro neustálé represe a vyhrožování, že budu odsouzen za údajnou špionáž k deseti letům Jáchymova, bylo mi všelijak. V nedělní chvilce poezie bylo každou chvíli: Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš! Za pomoci mých opravdových přátel, kteří mi obstarali vše potřebné, od dokladů až po zájezd na západ, jsem se nakonec rozhodl během 24 hodin odcestovat. Vzpomínám si, že když jsem přijel časně ráno do Prahy a čekal na zájezdový autobus do Rakouska, na stejném místě čekali děvče a chlapec, kteří měli úplně stejná zavazadla jako jsem měl já. Podívali jsme se na sebe a jen jsme se usmáli. V autobusu jsme seděli vedle sebe, seznámili se, a Boženka, jak se toto děvče jmenovalo, neustále chtěla narážkami zjistit, jak se věci mají. Stále říkala: No, nepoděkují nám. Dávala nám ohromnou odvahu. Na hraničním přechodu nás všechny vyhnali z autobusu, sebrali doklady a za chvíli přišel někdo, kdo vypadal jako Anführer, a zavelel: "Heřmánek, ke mně!" V tu chvíli se mi promítl před očima celý můj život. Teď jsem si vyčítal, proč jsem se nepodíval do karet, jak vše dopadne. Ale i já mám někdy obavy něco z karet vyčíst, a proto jsem se s kartami neporadil a spolehl se na "osud". Když jsem se přihlásil, zařval: "A podepisovat doložku budu za vás já?" Potom z ostatních vybral pár lidí na osobní prohlídku. Kdyby tak věděl, že i já si v podpatcích vezu něco na přilepšenou! Na rakouské straně jsme otevřeli becherovku, začali oslavovat a přiznali se jeden druhému. Všichni jsme to ale již dávno tušili. Když jsme se v Mnichově rozloučili s ostatními a vydali se do neznámého světa, plni obav a zastrašeni propagandou, byli jsme přece jenom šťastni. Čtyři dny jsme přežívali všelijak, i na lavičce v parku. Strašně pršelo a Boženka tenkrát řekla: "Tak se konečně podívej do těch karet, co bude dál." Začal jsem pod pláštěnkou na lavičce v parku vykládat: "Ještě dnes budeme v krásném penzionu, prožijeme tam asi dva měsíce. Potom společně odcestujeme do menšího města, kde se já usadím na dlouhé šťastné roky. Všichni dosáhneme to, po čem toužíme: azyl, práci, byt. Boženka odcestuje do roka hodně daleko." Odcestovala do Austrálie a je šťastná. Jen si stěžuje, že má občas ve sklepě několikametrového hada. Já a její kamarád jsme zůstali v Německu, já jsem tam získal asyl a prožil překrásné roky plné pohody, ale i starostí. Nezahynul jsem! Nakonec jsem si uvědomil: Vždyť jsem tuto předpověď znal již před pěti lety.

Zázrak
Víra, naděje a pozitivní myšlení, jeho síla dovede divy. A když je k tomu člověk ještě zamilovaný, stávají se i věci neuvěřitelné. Víte o tom, že při líbání se posiluje Vaše srdce a imunitní systém? Zamyslete se a vzpomeňte si, kdy jste naposledy někoho upřímně a z lásky políbili. Polibek patří k životu jako vzduch k dýchání. Pracuji s lidmi již hezkých pár let a poznávám jejich srdce i duši. Nedělám rozdíl v lásce. Láska je jen jedna. Chci vám popsat příběh mladého muže, který měl na této zemi peklo. Už tím, jak byl sexuálně orientován a jak jej přijímal okolní svět. A navíc se při transfuzi nakazil virem HIV. Byl pozitivní a svět se mu zhroutil. Když mne navštívil, aby zjistil, kolik let mu zbývá a jak bude žít dál, byl jsem ohromen jeho láskou k lidem a nesmírnou touhou ještě něco na tomto světě vykonat. Tenkrát jsem rozložil karty s velkou obavou, co řeknu a jak ho na případné těžkosti připravím. Stává se jen jednou za dlouhou dobu, že se karty, jak říkám, snad zbláznily. Přestože jim věřím, tenkrát jsem si myslel, že takovou hloupost jsem ještě neviděl. Všechny kartové domy byly tak ohromně spojeny a v takové síle, že jsem mu začal říkat to, co karty ukazují, ať si myslí co chce. Když jsem mu řekl, že již za šest měsíců se jeho nálezy začnou zlepšovat a do roka a dne se úplně změní a upraví a on bude téměř zdráv, viděl jsem v jeho očích pochopení, ale i slzy naděje. Vysvětlil jsem mu, co je to víra, naděje, pozitivní myšlení, energie a jejich ohromná síla, naučil jsem ho relaxační program a cvičení. Chtěl jsem ho prostě uklidnit a dát mu trošku naděje a musím se přiznat, nevěřil jsem tomu. To přece není možné, aby to dokázal. Neslyšel jsem ještě, aby se člověk uzdravil z tak zákeřné nemoci, i když znám mnoho případů vyléčení ze žaludečních vředů či alergie apod. Chcete vědět, jak to dopadlo? Ten mladý muž za podpory svých přátel začal bojovat a věřit v život natolik, že profesor T. z E. university presentuje dnes tuto proměnu jako zázrak. Nejsem lékař, nevím, jak se tyto změny odborně nazývají, ale jsou známé. Nemohu si odpustit ještě něco vám sdělit. V Holandsku se 26.5. 1992 onen mladý muž ženil. Vím to, byl jsem mu za svědka. Láska je zázrak.

Autonehoda
Třicetipětiletý muž ke mně přišel s velikým strachem, absolutně nebyl schopen se soustředit a nakonec nechtěl ani vyložit karty, prý si to rozmyslel. Nechal jsem ho chvíli odpočinout a navázal jsem s ním rozhovor ve smyslu pomoc, diskrétnost apod. Nakonec jsem ho přece jen přemluvil, aby si karty zamíchal a sejmul. To, co jsem tam uviděl, bylo trošku i šokující. Jelikož vůbec nebyl schopen spolupracovat, začal jsem mu popisovat, co vidím. Již před dvěma a půl lety měl v lese dopravní nehodu, kde ve tmě srazil cyklistu a ujel. Do dnešní doby ho nikdo nevypátral a nenašel. Po určité době začal mít výčitky svědomí a zajímal se o to, co provedl. V novinách se dočetl, že při dopravní nehodě zabil člověka. Místo i čas souhlasily. Potvrzovalo to i jeho rozbité auto se stopami krve na skle. Když to vyslechl, začal plakat a nechybělo mnoho, aby se nervově nezhroutil. Po chvíli jsem mu ale řekl, že není pravda to, co si myslí a co zjistil. Žádného člověka nezabil, ale jen lehce zranil, a tento člověk je živý a zdravý a nikdy neměl z této nehody následky. Měl prostě velké štěstí. Vytřeštil na mne oči a bylo na něm vidět ohromné vzrušení. Prostě tomu nemohl uvěřit. Vždyť celou tu dobu pomýšlel na sebevraždu, protože nechtěl jít před soud. Ujistil jsem ho, že mám pravdu a ať se tedy o tento případ zajímá a přesvědčí se sám. Po nějakém čase mne navštívil znovu a začal vyprávět: "Nehodu měl člověk, který právě sestoupil z kola, když jej náraz přímo na kolo odrazil do škarpy, a to tak šťastně, že si poranil jen levou ruku v zápěstí a krev se pravděpodobně dostala na okno auta. Tento člověk mimo šoku neměl žádné následky a je zdráv. V novinách píší zprávy, které mají nahnat strach. Bulvár je bulvár. Ale teď vím, že zastavit jsem měl v každém případě. Potrestal jsem se sám."

Koloidní jizvy
Příběh z května 1997
"Věřím tomu, že mě má matka proklela, od dětství mě provázejí hrozné věci a smůla se mi lepí na paty." Těmito slovy začala své vyprávění žena, která mne toho dne navštívila, aby se dozvěděla něco víc o své budoucnosti. "Mám dvě děti," pokračovala, "chlapci bylo pro špatnou diagnózu ve třech letech odebráno jedno oko, dcerka se narodila postižená na nohou, mé manželství a partnerství se mi hroutilo jedno za druhým během krátkých časových úseků. Jednou jsem se seznámila se sympatickým člověkem a začala jsem mít pocit, že bych mohla být konečně šťastná. Cítila jsem spoustu radosti a lásky. Jednoho dne jsme seděli v kavárně, kde ve váze na stole bylo pár malých růží. Z ničeho nic vypadly najednou z vázy dvě hlavičky růží, před každého z nás jedna. Říkala jsem si, že je to určitě nějaké znamení, že musíme být spolu. Po třech týdnech mě však surově zbil a rozešli jsme se. Nejhorší na tom je, že se mi objevují na těle rány, podle mne pravděpodobně v důsledku mých apatických stavů. Tyto rány se mi objevují po celém těle, špatně se hojí, bolí a zůstávají po nich ošklivé jizvy," skončila své vyprávění. Těmto jizvám se říká koloidní. (Objevují se například v místech na těle, kde byl ukřižován Ježíš Kristus, a krvácejí.) Při návštěvě u mne si žena stěžovala na malou a nedostatečnou energii, přestože jsem pozoroval její auru, která zářila kolem celého jejího těla na délku paže. Nedovedl jsem si to vysvětlit, protože si stěžovala na velkou únavu. V důsledku toho jsem se jí snažil trochu energii upravit a předat, ovšem nepředpokládal jsem, co bude následovat.Žena upadla asi na 8-10 vteřin do bezvědomí a když se z něho probrala, sehrála podle mne dost přesvědčivý výstup. Převracela oči a křičela "zase mi jde něco z oka!" Seděl jsem jako přikovaný, v prvním okamžiku jsem chtěl zavolat doktora, ale nebyl jsem schopen pohybu. Najednou začala vytahovat z koutku svého pravého oka něco, co se podobalo krvavé sraženině, a když to vytáhla a prsty otřela, viděl jsem to a také jsem se toho dotknul. Vypadalo to jako malý průhledný krystal o velikosti asi 5-6 milimetrů. K tomu pouze řekla: "A tyto věci se mi stávají pořád." Na důkaz mi ukázala několik ošklivých jizev na hrudníku, které vypadaly jako zahojené rány po spáleninách. Žádnou pomoc ani radu jsem ji poskytnout v této věci nemohl, ale ujistil jsem ji, že její celoživotní smůla bude prolomena již v druhé polovině tohoto roku. Nabídl jsem jí ještě alternativní možnost zjištění původu jizev, a to třeba způsobem regrese. Souhlasila a s pocitem ulehčení a radosti odešla.

Led
"Váš syn je v ohrožení života. Hrozí mu nehoda spojená s autem a vodou. Musí se vyhýbat zamrzlým plochám a dávat si pozor na auta, ale i když mu hrozí velké nebezpečí, bude mít obrovské štěstí a přežije svou smrt. Dosud ještě nenadešel jeho čas." Tato slova si vzala dotyčná paní opravdu k srdci a střežila své dítě jako oko v hlavě. Přesto se stalo to, co by nikdo z nich neočekával. Autobus, který vezl v zimě děti do školy, sjel ze svahu do zamrzlého rybníka. Havárie vypadala celkem neškodně a obešla se bez větších následků, celkem se nic nestalo, jen jeden chlapec nárazem autobusu vypadl oknem a dostal se pod led. Ve zmatku, křiku, šoku a pláči si nikdo ze záchranářů neuvědomil, že se někdo mohl i utopit. Trvalo asi dvacet minut, než si jeden z nich všiml nějakého červeného předmětu pod ledem, pár metrů od havarovaného autobusu. Když zjistil, co to je, chlapce vyprostili. Zdálo se, že je již pozdě. Přesto jej dopravili do nemocnice světe div se, hocha se podařilo přivést opět k životu. Neumím odborně nazvat stav, který se u chlapce dostavil, vím jen to, že tělo i duše se v takovém případě zablokují a dostanou se do ochranného krunýře, kde lze nějaký čas přečkat bez úhony. Hoch toto neštěstí přečkal bez následků a dnes má stejně starého syna, kterého raději vozí do školy sám svým autem.

Devatenáct milionů
Byl obyčejný pracovní den a lidé, kteří přicházeli na výklad karet, měli své velké i malé starosti. Pozdě odpoledne přišla paní a v kartách bylo vidět, že její finanční situace není právě růžová. Zároveň ji však bylo trapné se zeptat na to, co bylo s touto věcí spojené. Určitě byla přesvědčena, že bych jí stejně řekl něco, jen abych jí potěšil, a kdo ví, co bych si o ní pomyslel. To, co jsem jí tenkrát řekl, brala opravdu jako útěchu, což mi později také potvrdila. Nemusím se snad rozepisovat o těžkém životě této ženy, o dnech, kdy nevěděla, zda koupit to či ono, vše bylo tak potřebné a peněz nebylo nazbyt. "Vsaďte čísla 19 a 3, ostatní čísla si ale musíte doplnit sama a vsaďte je teprve tehdy, až budete opravdu přesvědčena, že je to ta pravá chvíle. Zbylá čísla vám potom řekne někdo, kdo není již mezi námi," řekl jsem tehdy. Přesně za 19 týdnů od doby, kdy u mne byla, vyhrála devatenáct milionů. Tři dny před tahem se jí totiž ve snu objevil její otec, který tragicky zahynul, a řekl jí čísla, která musí doplnit do tiketu. Podvědomě tato čísla již znala. Opravdu se nic na tomto světě neděje bez důvodu, každý však může svou energií ovlivnit téměř vše, dokonce si i "přitáhnout" první cenu ve sportce, pokud si to ovšem zaslouží. Každý dobrý kartář vidí ta nejsilnější čísla pro osobu, která sedí před ním, záleží potom na každém, jak s nimi naloží. Říci vám mohu však jen dvě.

Druhý svět
Můj přítel v Německu, který se zabývá již 30 let vším, co má co do činění s druhým světem, a vyvinul takovou techniku, že dnes vidíte na TV obrazovce zhmotnění "duchů", (mimochodem toto nyní připravuje mág David Copperfield), mě naučil několik postupů pro setkání s tímto pro nás ještě nepochopitelným světem. Dnes mám několik nahrávek na magnetofonu, které jsem sám pořídil. Když jsem se pokusil o spojení se zemřelým otcem, netušil jsem, co to pro mne bude mít za následky. Mohu vás ubezpečit, že i já jsem měl "husí kůži". Setkal jsem se s mnoha lidmi, kteří mne požádali o radu v kartách, zda bych jim nemohl "přeložit" to, co po nich "duchové" chtějí. Jsou případy, kdy zemřelá matka se "zhmotnila", mluvila na svoji dceru, ale řečí, která je nesrozumitelná a naprosto neznámá. Pokusil jsem se o "spojení" a tento hlas sdělil na magnetofon následující zprávu:
* Vendulo, babička zavolá.
* Jezus Christ (v angličtině)
* jde sem, dvacátého čtvrtého
* (Vendulo říkala kdysi babička své vnučce).
Karty mi neukázaly, a nebo snad nechtěly ukázat, co to má znamenat. 24. srpna 1995, v malé vesnici v horách, vnučka této babičky Vendulka T. zahynula při dopravní nehodě, sama a opuštěná. Neznamenalo to třeba: "Vendulo, babička tě volá (nebo varuje?), 24. si přijde pro tebe Kristus?". I v českých novinách a TV byl popisován příběh, kdy se z nepochopitelných důvodů přemisťovaly předměty, zničily místnost a ohrožovaly život lidí. Věřím, že jen zlo bývá potrestáno. Závěr si udělejte, prosím, sami.

Interrupce
Ženu středních let se dvěma dětmi opustil znenadání přítel, se kterým čekala dítě. Byla v 10. týdnu těhotenství. Už ležela na operačním sále, když požádala o mobilní telefon a ze sálu mi zavolala, jak se má rozhodnout. Měla mnoho jiných starostí, jako jsou bytová otázka, finanční problémy (otec neplatil na děti), nepracovala, a teď další dítě. Požádal jsem ji o tři čísla od 0 do 32. Její čísla byla 8, 19, 23. Podle této kombinace jsem karty zamíchal a rozložil do mystického kříže. Doporučil jsem jí, aby si dítě nechala, aby se rozhodla pro nový život a dala mu šanci. Podle dalšího výkladu jsem jí upřesnil, dokdy se jí ostatní problémy změní k dobrému. Krátce po narození zdravého chlapce (což jsem jí také předpověděl) se jí vyřešily bytová otázka, finance a jiné dosud neřešitelné problémy. A to, že má zdravého syna, kterému dala jméno po mně, jak říkala z vděčnosti, mne moc potěšilo.

Kóma
Před krátkým časem přišla paní, úspěšná jako lékařka, ale měla problémy s dětmi. Když jsem jí naznačil v kartách, aby si dávala pozor na drogy, kývla hlavou na souhlas. Ano, vím to a zvládáme to. Byl to běžný výklad až na závažnou věc, kterou asi nerespektovala. Nevěřila snad? Upozornil jsem ji, aby si dávala pozor na sebe i své blízké kvůli dopravní nehodě. Již třetí den večer mi zavolala, oznámila mi, že její dceru srazilo auto a ona má velmi vážné zranění hlavy a plic. Chci ji nechat převézt do Prahy, je stále v bezvědomí, poznamenala. Soustředil jsem se a požádal ji, aby mi v den převozu zavolala ještě jednou, budu se snažit zjistit, jak převoz dopadne. Když se ozvala asi ve 13.50 hod. a potvrdila, že sanita je připravena, řekl jsem jí, že dceru nepřevezou, ale ani mne nenechala domluvit. Všechno je připravené, už ji dovážejí a připravují na převoz. Řekl jsem jí: má moc vážné zranění pravé plíce a hlavy. Za 15 minut přiletí vrtulník. Ještě se mnou mluvila telefonem, když se nakrátko odmlčela a potom začala téměř hystericky křičet! Právě mi sestra říká, že ve 14.05 přiletí helikoptéra. Proboha vás prosím, co to má znamenat, vždyť se mluvilo vždy jenom o sanitě, umře snad? Neumře, všechno bude v pořádku, ale má šest dní velmi kritických. Domluvili jsme se potom a lékařka každý den přicházela pro trošku energie, kterou vzápětí své dcerce v nemocnici předávala. Upozornil jsem ji, že při každém předání energie, i když je dcera v hlubokém bezvědomí, bude postupně cítit její reakce. Potvrdila to a také jsme například srazili okamžitě horečku, která jí přes noc znenadání stoupla. Podle potvrzení ošetřujícího lékaře antibiotika nezabrala. Dnes je v pořádku a mimo nebezpečí. Samozřejmě největší podíl na uzdravení mají lékaři. Nebude dlouho trvat a vrátí se do normálního života. Lékařská věda je stejně jeden z největších zázraků. Ale i lékaři se obracejí na nás, nevědí-li si rady, a to převážně tajně. Nevíte někdo proč?

K A P I T O L A   I.

POVÍDÁNÍ U KRBU
Bydlím na krásném místě v čisté přírodě, které jsem si vybral jednoho dne, když jsem přijel na krátkou dovolenou ze zahraničí, kde jsem pobýval. Toto místo se mi tak zalíbilo a ohromilo svou energií, že jsem se rozhodl se zde usadit. Mimochodem, naše vesnička, která se nachází asi 16 km od proslulé Kutné Hory, chráněné památky, je zapsána v knize UNESCA jako vesnice s nejčistším ovzduším v Evropě. Jsme také nedaleko Žehušické obory, kde se chovají, jako jediní na světě, bílí jeleni. V létě je zde krásné koupání v několika přírodních rybnících, jsou zde ještě zdravé a docela krásné lesy, nedaleko jsou přehrady, které zásobují města pitnou vodou. Škoda jen, že někteří se chovají k této přírodě tak macešsky. Je mi líto, když vidím, jak se kácejí stromy jenom proto, aby byl větší pozemek pro brambory. Co na tom, že staleté lípy nebo borovice či smrky přečkaly léta nepokojů, válek a nemocí, bouří i modré oblohy, hlavně že budou mít větší pole než soused. Když je zde zima, je opravdu zima se vším všudy. Někdy je zde více než jeden metr sněhu a příroda je ještě krásnější. Měli bychom se chovat k přírodě tak, jak bychom chtěli, aby se příroda chovala k nám, a nejenom příroda, ale i lidé k sobě. Proto chráním každý stromek na mém pozemku, staré a nemocné nahrazuji mladými stromky. Vrátili se ptáčci, kosi a sýkorky, pěnkava i datel. Chodí mě navštěvovat hranostaj, ježci, sem tam je vidět i slepýše či užovku, a když je úroda ořechů, přicházejí různě zbarvené veverky snad z celého kraje. Rád je pozoruji a vydržím se na ně dívat celé hodiny. I to je jeden ze způsobů sbírání energie , která je tak potřebná k životu. Jako by mi nestačili tito hrdinové mého příběhu, rozhodl jsem se ještě pro pejska, statnou rotweilerku, a moje největší potěšení, kočky. Rotweilerka Dina je sice rozmazlená, protože jsem jí dal naprostou svobodu, nikdy neprošla výcvikem, a přesto si své teritorium dovede uchránit a nedovolí nikomu, aby se jen tak procházel tam, kde nemá. Moje kočky jsou ta nejkrásnější a nejmilejší zvířátka v mém životě. Když jednoho dne přišla na výklad karet paní z Moravy, řekl jsem jí tenkrát, že vidím mnoho koček, o které se stará. Potvrdila mi, že má asi 60 kočiček a jsou to její děti. Požádal jsem ji, že bych si jednu vzal, k domu kočka přece patří. Za necelý týden se objevila tato žena opět a přinesla mi rezavou kočku se čtyřmi asi měsíc starými koťaty, která se mi tak zalíbila, že jsem si je vzal všechna. Ovšem netrvalo ani tři týdny a tato stará kočka začala svá koťátka odvádět pryč z domu, poprvé na jeden den, potom na dva, tři dny, až je odvedla nadobro. Byl jsem z toho nešťastný, ale všiml jsem si, že začíná být čím dál tím kulatější, čekala nový přírůstek. Opravdu mi dala šest těch nejkrásnějších různobarevných koťat: angorského chlupatého kocoura Kubíčka, tříbarevnou Betinku, mourovatou kočičku, které říkáme Vaňousek, a další tři, černobílé, rezavé s modrýma očima a rezavé s bílým proužkem na hlavě. Tato tři koťata jsem musel dát přátelům, když je poprvé uviděli, a zachránil jsem jen tři, která bych nedal za nic na světě. Bohužel asi po měsíci jejich starostlivou a hodnou kočičí mámu přejelo auto. Odpočívá v malém hájku a děkuji jí, že mi udělala radost i za tak krátkou dobu, kterou byla u mne.Příroda a zvířata dávají člověku opravdu sílu, uklidňují mysl, uzdravují tělo i duši. Máte-li možnost, věnujte se jim a chraňte vše živé, živi budete potom i vy. I zvíře má svou duši, prožívá svou bolest a dovede být také šťastné. Vrátí vám to svou oddaností a věrností. K životu je potřebná nejenom tato pohoda, ale i pohoda domácího krbu a prostředí. Tento dům, ve kterém nyní žiji, byl dlouho neobydlen, jako by čekal jen na mne. Když jsem zde našel svůj nový domov, často se stávaly neuvěřitelné příhody, kterým byli svědky i moji přátelé. Jednoho zimního večera jsem seděl u krbu, který plápolal, a přehlušovala jej jenom meluzína. Za okny mrzlo jen praštělo a oheň rozdával klid a pohodu. Když jsem se uložil ke spánku a začal snít, probudila mne rána na okno. Podíval jsem se na hodiny a první, co mne napadlo, bylo že je hodina duchů. Bylo něco málo po půlnoci. Vyskočil jsem a podíval se oknem ven. Všude byla tma a pokoj, Dina nereagovala, nereagovaly ani alarmy na domě, které zachytí každý pohyb v okolí několika metrů. Rozsvítil jsem venkovní světla a všiml jsem si, že někdo hodil do rámu okna sněhovou kouli. Na napadaném sněhu nebylo vidět jedinou stopu po vetřelci, jen zřetelný otisk rukou, jak někdo ze sněhu udělal kouli, ale nikde stopu nohou. Díval jsem se na tuto záhadu a napadlo mne podívat se do přízemí ke krbu, ve kterém ještě hořel oheň, a světe div se, to, co mne probudilo, byl někdo, koho považuji za dobrého ducha tohoto domu. Z krbu totiž vypadl uhlík na koberec, který byl již v průměru asi deseti centimetrů vypálen, a netrvalo by dlouho, než by vznikl požár. Krb tenkrát ještě neměl ochranou mřížku zamezující vypadávání jisker nebo žhavých uhlíků. Takových podobných příhod se stalo nespočet,ať se jednalo o přemístění zapomenutých předmětů, nebo o tajemné kroky v podkroví. Lidem, kteří se u mne zastaví, se z nějakého důvodu nechce odejít a snaží se návštěvu prodlužovat. Nevadí mi to, spíše naopak, jsem rád, že se zde cítí naprosto uvolněně a čerpají společně se mnou sílu, kterou toto místo dává. Odstranil jsem veškeré vlivy geopatogenních zón i jiných a snad i proto se zde lidé cítí opravdu spokojeně. Vždy si máme s přáteli co povídat u hořícího ohně a nepotřebujeme k tomu ani rozhlas, ani televizi.

Dopis
(dopis otiskuji se svolením pisatelky)
Vážený pane Heřmánku,
už několikrát jsem se chystala Vám napsat, ale pořád jsem k tomu nějak nemohla sebrat sílu. Připomenu Vám svou záležitost:Někdy v půli července jsem Vás navštívila s prosbou o pomoc při hledání mého manžela, který byl od 4.6. nezvěstný. Vyložil jste mi tehdy karty a sdělil jste mi, že v nejbližších dnech bude v rodině nějaká radostná událost a v krátké době po ní velký smutek. Dále jste mi naznačil, že manžel s velkou pravděpodobností už není naživu a že se nachází někde v lese v okolí Tábora. Podle fotografie jste pak usoudil, že v jeho blízkosti se nachází nějaký velký červený předmět a že se Vám tam objevuje číslice 9. Tolik ve zkratce o Vašem výkladu, a teď to, co následovalo.Ve čtvrtek l7.července se ženil manželův jediný syn, což by za normálních okolností skutečně bylo velmi radostnou událostí. V neděli 20. 7. večer mi volali z policie v Táboře, že pravděpodobné našli mého manžela, ať se spojím s jejich oddělením v J. Tam jsem se dozvěděla, že nějaký člověk v lese u L. narazil a jeho auto - červený SEAT TOLEDO , SPZ 99-92, a protože bylo otevřené a byl v něm dost nepořádek, ohlásil to hned policii, která pak kousek od něho našla i mého manžela. Podle soudního znalce byl skutečně mrtev zřejmé od toho dne, kdy odešel z domova.Během doby kdy jsme ho tak zoufale hledali, jsem se m.j. spojila i se čtyřmi Vašimi kolegy (psychotronikem, kartářkou, astrologem), kteří se shodovali v tom, že manžel je naživu, že se sice nachází ve špatném psychickém stavu, ale že se vrátí. Nechci komentovat, že teprve Vy jste měl absolutní pravdu, byť nesmírně bolestivou. Velmi lituji, že jsem kontakt na Vás nezískala dřív. Moc ráda bych se s Vámi zase sešla a poradila se, co dál a jak to všechno překonat.Zdravím Vás V.Ž.

PRAVÁ LÁSKA
Vždy jsem věřil a věřím na opravdovou lásku. Víte, že pro každého člověka na této naší krásné planetě existují minimálně čtyři ideální partneři? Moudrá příroda to zařídila tak, že vždy jsou ve vaší blízkosti. Takže když jste třeba na Václavském náměstí v Praze, je vždy někdo z nich i tam. Ale kde? To je otázka. Jeden filozof ale řekl, že se s ním nikdy nesetkáte. Věřím, že ano. Hledejte! Nemyslete si tedy, že když jste třeba ve Štipoklasech, váš ideální partner je v New Yorku. Přesto, že pracuji se svou pozitivní energií více než 20 let a mohu vás ujistit, že tato energie má tak ohromnou sílu a moc, že tělo se dovede vyléčit samo, a to z jakékoliv nemoci (nebo aspoň vyléčení napomoci), přesto i já mám občas období, kdy to nezvládnu. A také jsem se dostal do nemocnice a podstoupil operaci žlučníku. Samozřejmě došlo i na výklad karet a jasnovidectví pro personál. Začaly se plnit určité moje předpovědi. Dodnes jsem přesvědčen, že mi lékaři chtěli za to něco dát, a proto mi vzali žlučník. Jsou to ohromní lidé a obdivuji je i sestry a personál, i když zrovna u mne operace dopadla tak, jak dopadla, a dalo by se s troškou opatrnosti, což nemá nic společného s karmou, udělat o něco více.Seznámil jsem se tam s pánem, který si stěžoval na apendix. Bylo mu 90 let. Vitální, v naprosté pohodě, a vypadal na 70. Jeho optimismus a humor byly obdivuhodné. Uměl pracovat se svou vnitřní energií. Když si odešel zakouřit a já se ho zeptal, kde byl, odpověděl: "dal jsem si zdravotní." A já jsem co? To jste mne nemohl zavolat? Vždy měl připravenou odpověď: "Sorry vole!" Víte, co to dělá se stehy? Tento "mladý muž" několikrát za den volal své, jak říkal, lásce.Dobíral jsem si ho, že musí mít nějakou mladou kočku, když je tak zamilovaný. Jsem zamilován dnes tak jako před 68 lety. Miluji svou ženu tak hluboce jako ve dvaceti letech. Pro mne je to další důkaz opravdové lásky. Poznal jsem i jeho paní, milou a krásnou ženu ne jenom vzhledem, ale i duší. Postiženou mozkovou příhodou, ale plnou života a lásky ke svému muži. I vy dokážete najít pravou lásku na celý život. I vy dokážete změnit zvyk, návyk a spolužití na opravdové žití plné harmonie a lásky Jen trochu chtít. Stačí odhodit ostych a porozumět duši toho druhého. Najděte ve svém partnerovi svého ideálního partnera. Máte na to.

PRINCEZNA
Některé princezny mají zajímavý a tajuplný život. Bohatství a sláva rodu není opravdu všechno. Jsou většinou loutkami a trpí všemi bolestmi, které člověka potkávají. Samozřejmě, vždyť jsou to lidé, jen z jiného světa. Trápí je láska, nevěra, nemoci, popularita apod. Když se objednala a přišla tajemná kráska, která chtěla zakrýt původ a stav, velmi se mýlila. I s vymyšleným jménem. Po rozmíchání karet jsem jí řekl: "Jsem na rozpacích, jak vás mám oslovovat. Snad Vaše Výsosti? Nevyznám se v protokolu." Zasmála se a odpověděla: "Jednoduše Anna-Marie." (Jméno změněno.) Přesto bylo poznat, že se dostala do situace, ze které by jen málo lidí umělo vykličkovat. Byla překvapena a trošku zahanbena, že je přistižena při lži. Ale byla ohromný diplomat. (Měla to snad vrozené.) Dal jsem jí najevo své plné porozumění a nevím ani jak, povídali jsme si plné dvě hodiny v naprosté důvěře jeden v druhého, tak, jako bych se bavil s kýmkoliv jiným. Říkala mi "mistře", a i když jsem se ohradil, že se to nehodí, že je mi milejší, když mne oslovuje jménem, přesto mi sem tam titul přidělila. Vždyť jí tituly provázejí celý život. Byla ohromena co jsem jí řekl z jejích tajností. To, co ji čeká, reakce otce, narození dětí, smrt blízkého člověka apod.Určitě mnozí z vás by chtěli být princem či princeznou. Užívat si vše, co bohatství a sláva přinášejí. Ale věřte mi nebo ne, z její řeči a chování jsem moc dobře poznal, že by někdy bohatství vyměnila za normální život obyčejného občana. Pohostil jsem ji "co dům dal", ale nejvíce si pochutnala na mé piškotové buchtě. Odmítla alkohol i cigaretu, v tom byla zásadová. Když jsme se loučili, řekla mi: "Věřím vám mistře." A v této větě bylo vše. Nejenom to, co jsem jí řekl pomocí karet, ale i to, že je to naše tajemství, nikdy je neporuším. Jak tajemně přišla, tak tajemně i odešla. Občas zavolá, ale nikdy nezapomene na mé narozeniny Rád bych Vám sdělil jedno tajemství, pro mne nejmilejší a největší překvapení, ale potom bych porušil mlčení a prozradil bych, kdo byla tato tajemná bytost, a to opravdu nemohu.

SETKÁNÍ
Kdo by se nadál takového překvapení, byla slova jedné starší paní, která si přišla popovídat. Vyložil jsem jí karty a mimo jiné jsem jí řekl, že se mi zdá, jako by její sestra byla již 40 let mrtva. Potom jsem se opravil a řekl jí, že není mrtva, je prostě jenom pryč. Nemáte s ní žádný kontakt. Potvrdila mi, že sestra zmizela, do dnešního dne se neozvala a všichni věří, že opravdu už není mezi živými. Snažila se ji najít i prostřednictvím Červeného kříže, ale vždy došly negativní odpovědi. Naznačil jsem jí, že ji sama potká v nějakém motorestu nebo hospůdce. Toužila po své sestře celým srdcem. Za 11 měsíců přišly dvě dámy a tato paní mi představila svoji sestru. Našly se tak, že do sebe vrazily při odchodu z jednoho zájezdního hostince. Řekly si "promiňte", a když se na sebe podívaly, strnuly překvapením. Poznaly se okamžitě a z jejich vyprávění vyznělo, že obě se snažily přes různé instituce najít jedna druhou. Bezvýsledně! Snad to bylo i tím, že se vdaly, bydlely v různých zemích, změnily místo pobytu apod. Přesto mi byly obě nesmírně vděčné a považovaly mne za čaroděje. Řekly doslova: Sie sind ein Hexer. (Jste čarodějník.)

SILUETA
Když se již několik týdnů nemohla starší paní vyspat a nedokázala se ani soustředit a řešit běžné životní situace, řekla si, že mne navštíví a poradí se, co má dělat. V průběhu výkladu několikrát mávla za sebe rukou, jako by někoho napomínala, aby byl zticha. U této ženy jsem z levé strany viděl jasnější záři, která byla dostatečně výrazná a měla obrysy postavy v jedné barvě, a to jasně bílé. Nebyla to aura. Aura má jiné vyzařování, převážně v několika barvách, splývajících jedna v druhou, o různých délkách. V duchu jsem si říkal, že ji musí vidět nebo snad vnímat i ona, když se chová tak nepřirozeně. Stává se většinou, že lidé "něco" vidí či vnímají, ale převážně ve večerních nebo nočních hodinách, a většinou si to nedovedou vysvětlit. Samozřejmě jsem na tuto situaci reagoval a zeptal se jí, zda mi může vysvětlit své pohyby rukou. Snažila se, ale nějak jí to nešlo. Bylo zřejmé, že se obává, abych si nemyslel, že je schizofrenička. Vyprávěla, jak ji bolí rameno, a tak občas "cvičí" apod. Řekl jsem jí, co vidím. "Nemusíte mít žádné obavy, to, co vidím, mne přesvědčuje, a kdybyste bolesti měla, viděl bych je. Není to něco, co vás děsí, ale někdo. Karty mi napověděly, že tato osoba není již dlouhé měsíce mezi námi. Je zmatená a doposud neví, kde je její místo. Nemohu vám nic jiného poradit, než specialistu, který se "bloudivou duší" zabývá. Navštivte jej. Potvrdila mi nakonec, že toto "něco" s ní neustále mluví, vyrušuje ji ze spánku, narušuje jí klid, a přesto mu vůbec nerozumí a neví, co od ní chce. Bojí se, že si pro ni někdo už přišel. Netrvalo ani dva měsíce a tato žena se s pomocí jednoho psychotronika vrátila opět do klidu a pohody, a to i bez léků a posměchu.

SMRT V POSTELI
Trvalo dost dlouho, než se starší žena uklidnila a poprosila mne o radu. Úřady chtějí udělat rekonstrukci případu krádeže, kterou provedl jeden student před čtyřmi lety a kterého chytli až nyní. Nebyla k utěšení, stále opakovala, že to přece nemohou udělat, má v bytě nehorázný nepořádek, samé odpady z kontejnerů apod. Bylo pochopitelné, že se tato 63letá žena obává vystěhování a následků, které ji čekají pro porušení sousedského soužití, hygieny a jiných přestupků, protože sousedé si už několikrát stěžovali na nesmírný zápach, který vychází z jejího bytu. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem se podíval do karet a strnul jsem téměř hrůzou, přestože jsem zvyklý na mnohá překvapení. Řekl jsem jí: "To, co vidím v kartách, snad nemůže být pravda. Ve vaší posteli vidím smrt, ale nejste to vy. Je to stará žena." To stačilo, aby se tato paní téměř zhroutila. Před dvěma lety jí umřela matka a ona se s ní nechtěla rozloučit, a tak ji celá ta léta měla zastlanou v posteli. Co k tomu říci? Chyba je v první řadě na úřadech, že se nezajímají, kdo přejímá důchod, že nereagují na upozornění občanů pro důvodná podezření a starají se jen o teplo svých kanceláří. Sama ode mne zavolala na 158.

EMIGRACE
Jednoho podzimního večera mne navštívil muž tmavší pleti s nesmírnou touhou vycestovat z naší vlasti do zahraničí. Nic ho nedokázalo zadržet, je přesvědčen, že dosáhne úspěchu, financí a bezpečí pro sebe a rodinu, a to bez větší námahy, protože mu to jasně řekla v kartách jedna cikánka. Hnal ho dopředu i strach z přežití. Věděl jsem, že tentokráte strach opravdu zvítězí. Přesto se přišel přesvědčit o pravdivosti její předpovědi. Moje karty mu naznačovaly tuto zprávu: "Ničím a nikým jste zatím nebyl ani vy, ani vaše rodina ohrožena. To, co cítíte, je zmatek, který nemá s pravdou nic společného. V této době, a to minimálně do šesti měsíců vám neradím žádné změny ve vašem životě, koupě a prodeje, protože o to, co získáte, přijdete. Úspěch, kariéra a finance vás mohou potkat, ale musíte se zbavit utkvělých představ, že štěstí přichází samo. Zatím jste se ničím o své štěstí nepřičinil. Pokud vycestujete z republiky, ve vzdálenosti necelých 300 km od domova vás čeká první nemilé překvapení od mladé rodiny "Viděl jsem, že tomuto muži se moje předpověď vůbec nelíbila, a nedal se nijak odradit od svého plánu. Bylo naprosto zřejmé, jaké předpovědi se bude držet. Kdyby se aspoň trochu snažil jít naznačenou "cestou", kterou jsem mu ukázal. Asi za čtyři měsíce mě tento muž středních let opět navštívil a začal vyprávět: "Byl jsem blázen a měl jste mne učarovat, abych už nevstal ze židle, na které jsem seděl. V jednom přístavu v zahraničí se k nám přidala rodina se dvěma dětmi. Jak jsme se později dozvěděli, vůbec to rodina nebyla, jen si na rodinu hráli. Byli to zločinci a vzali mi všechny úspory z prodeje domu. Nezůstalo nám téměř nic a veškeré iluze se rozplynuly. Bylo velmi těžké přežít nejen týden, ale jediný den, kdy je člověk stále odkázán na cizí pomoc. Tuto pomoc jsem ovšem vnímal úplně jinak. Cítil jsem, že to není pomoc z "lásky k bližnímu", a to bylo opravdu kruté. Nemyslete si i my máme srdce", což mi nemusel vůbec říkat, protože tím jsem si jist. "že i tam jsem měl strach z nepřátelství jiných, vás snad nemusím přesvědčovat. Všude jsou dva tábory, všude jsou lidé dobří a zlí, a myslím si, že všude na světě se o rasismu jen mluví a nedělá se téměř nic. Takovou zkušenost, jakou jsem tam získal, nepřeji nikomu. Vrátili jsme se a nemáme nic. Nevím, co se mnou bude..." a mluvil a mluvil. Nemyslete si, že všichni, o kterých si myslíme, že jsou "nám" na obtíž, jsou špatní lidé. Jsou to v první řadě lidé, ať jsou jakékoliv pleti či vyznání, ale šanci zařadit se do společnosti jim mnozí nabourávají, a proto se nedivme, že často rezignují, přestávají věřit a stahují se do sebe. Tentokrát onomu muži karty docela přály a myslím si, podle posledního telefonátu, že nabral druhý dech. Držím mu palce.


TROŠKU POESIE

Rosa
Poslouchej padá rosa
na zem,
kde noha bosá odchází.
Noc bílé temnem zahází
a slzí nebe namodralé.

Strnule se díváš stranou
tak jako nebe slzící
dvě lampičky na víčkách,
vytryskly ti ranou.

Je to tvůj trest
a zároveň odměna
minulost přináší budoucí proměna.


Věříš?
Tvou ruku svírám
ve své dlani,
pálí jak uhlík na ni
a papiláry
cestu ti vyznačují.
Někde přestávka
jinde pokračují.

Tady je nevěra
a kousek dál
láska vyvěrá
a tady choroba
zase tě sklátí
a tady
a tady jiné se vrátí.

Celý tvůj život
dovedu přečíst z dlani
na věštbu věříš,
či nevěříš na ni?


Dvě cesty
Dvě cesty na rozcestí
vlevo či vpravo
dát se vésti?
Které přednost dát,
levé či pravé snad?

Později
kdy štěstí
vystřídá zášť s nenávistí,
stejně prokleješ jeden směr,
že druhým
měl ses dát vésti.



K A P I T O L A   II.

ZAČÍNÁM
Už jako malý chlapec jsem spíše inklinoval k tajemným vědám, i když jsem si to vůbec neuvědomoval a neměl jsem z toho žádný rozum. Miloval jsem přírodu, do které jsem vždy utíkal, a přesto, že jsem nevěděl, co to je energie, dostával jsem ji od čarodějky přírody. Bylo mi tam dobře a vydržel jsem někdy i do pozdního večera. Vyhýbal jsem se konfliktům a snažil se je řešit smírem, což se mi dařilo. Jakmile někdo zjistil, že utíkám od problému, dělal vše pro to, aby ukázal, že vše se vyřeší jedině silou, ale nějakým tajemstvím se stávalo, že jsem vítězil i nad obrem. Byl jsem nejenom komediant, ale také výřečný komediant, a v nitru mi cosi říkalo, mluv, šaškuj a nepřestávej. Vyrůstal jsem na vesnicích a bylo jich opravdu požehnaně. Můj otec, který byl dobrý muzikant, ale špatný psycholog, nikde dlouho nevydržel, a tak jsme se stěhovali třeba i po třech měsících opět někam daleko. Město jsem spojoval se zlem a byl jsem šťastný, že tam nepatřím. Miloval jsem a vzápětí i nenáviděl život na vesnici. Miloval jsem volnost, tajemnost a čistotu přírody a nenáviděl těžkou práci, kterou jsme museli já i moji sourozenci vykonávat na hospodářství. Krávy, prasata, drůbež, ale i práce na poli. Málokdy zbyl čas na hry a zábavu, nebo na školní povinnosti. Také se stalo, myslím, že to bylo v šesté třídě základní školy, že jsem začal trucovat, a také vysvědčení to potvrdilo. Jsem přesvědčen, že v té době učitelé neměli ani ponětí, co je to psychologie, a brali to hlava nehlava. Umíš, dobře, neumíš, také dobře. Poznala to jen moje o dvanáct let starší sestra, která mě zase vrátila na tu správnou kolej, a vše bylo v pořádku. Na tu dobu mám nádhernou vzpomínku a rád ji dávám k dobru. Moje matka je cizinka a dodnes je to poznat na slově i písmu. Před těmi asi pětatřiceti lety na tom byla ještě hůře s vyjadřováním, a přesto ji otec poslal do školy, aby zjistila, co se to se mnou děje, proč mám tak špatný prospěch. Tenkrát jí řekl: "Ředitel se jmenuje Bocksteffl, tak se ho zeptej." Když moje matka přišla celá uplakaná a začala vyprávět, jak na ni byl ředitel sprostý a vyhodil ji z ředitelny se slovy "babo ven", a přitom jak ona na něho byla tak slušná, nemohl to nikdo z nás pochopit. Pan ředitel byl sice starý morous, ale jinak byl spravedlivý. "Tak co jsi mu řekla?" dorážel netrpělivě můj otec na matku. "No, pšišla sem, žíkam mu pekne čest práci súdruh hochštapler," a on me vyhodil, že babo ven!!" Málem jsme se smíchy potrhali. Bocksteffl nebo hochštapler byla pro moji matku téměř stejná slova, a tak je popletla a skandál byl na světě. Dlouho si pan ředitel myslel, že to moje matka myslela doopravdy, a já jsem raději školu opustil. Ujala se mě moje sestra a další pololetí bylo zase všechno v pořádku k celkové spokojenosti. O takové příhody jsme v naší rodině nouzi opravdu neměli, a většinou se o to postarala moje matka. Nikdy se mi bohužel nepodařilo splnit své sny a musel jsem, jako každý, poslechnout svého otce. Můj otec nikdy neukázal žádný cit a snažil se mě vychovávat dosti přísně, i když si nevzpomínám, že by mě někdy uhodil. Byl velký demokrat, výborný učitel hudby, kterou nakonec nesměl provozovat, a byl nesmírně zklamán tehdejší politikou. To, co prožíval a jak byl trestán za své přesvědčení, bych opravdu prožít nechtěl, a proto se mu teď ani moc nedivím, že to odnášela rodina. Nikdy jsme neměli pocit hladu, ale city, ty se vytratily a nikdy se nevrátily Proto v podvědomí jednal tak, jak jednal, a mnohdy jsem mu nerozuměl. Naučil nás teorii i praxi hudby, mohli jsme bez ostudy jít na konzervatoř. Hudbu opravdu miloval, ale zakázal nám hudbou se živit a provozovat ji. Proto nám také zakázal jakékoliv vyšší vzdělání a také nás všech pět bratrů dal jen do učení. Až později v dospělosti, když jsme rozhodovali sami o sobě, jsme mnozí z nás vystudovali.
V době, kdy jsem pomalu ukončoval učební obor zámečník a bylo mi mezi 17-18 lety, se přihodilo to, co změnilo můj dosavadní život. V té době jsem absolutně nevěděl, co to je jasnovidectví, parapsychologie, výklad budoucnosti z karet, aury, životní energie a jiné mnohé další "záhadné čarování". "Pojedeš s námi na dovolenou k moři," tak mne překvapili moji přátelé a známí. Žádné výmluvy, je to zaplacené, je to jenom na týden. Stačí, když bude zase nějaká legrace jako vždy. Je pravda, že celý život miluji humor mne provázel v těžkých i radostných dobách. Dovedu se "odvázat" a je mi zcela jedno, zda v divadle na komedii (to se potom kvůli mně několik minut nehraje), či jiných "legráckách". Přesto jsem se snažil vymlouvat, jak se dalo, vždyť jsem to nemohl jen tak přijmout. Tenkrát stál zájezd minimálně čtyři tisíce korun a to byly opravdu pěkné peníze. Ovšem již tenkrát působily vnější vlivy na nás všechny a muselo se stát, co se stalo, ať' jsme o tom měli či neměli nejmenšího tušení. První tři dny byla obrovská pohoda, legrace nebrala konce, relaxace byla ohromná.
Jednou v podvečer čtvrtého dne mého pobytu v rodinném sídle našich hostitelů u moře přijel starý muž na káře tažené oslem a ptal se na černovlasého mladého muže, který je u nich třetí den ubytován, nemluví jejich řečí, ale je Slovan, přichází z daleka a na levé straně břicha má jisté znamení věštby. Tak jsem to tenkrát pochopil v přítomnosti našeho hostitele a překladatele, když na mne tento muž přímo ukázal, oslovil mne a vyžadoval, abych s ním okamžitě odjel k ženě, kterou nazývají "tajemná" a která pro mne poslala. "Co ode mne chce?" zeptal jsem se zmateně. Jsem tu poprvé a nikoho neznám, a po pravdě jsem se i obával. Jaká "tajemná ", chce mne snad zabít nebo očarovat, obával jsem se. Muž přesvědčoval a ujišťoval, že je všechno v pořádku a Bůh to tak chce. Z recese jsem tedy svolil a doprovodil mne můj známý, který se tvářil opravdu starostlivě, byl přece za mne zodpovědný. Cesta byla velmi strastiplná a dlouhá několik set kilometrů a chtěl jsem se několikrát vrátit. Přečkal jsem, stalo se, a z jednoho týdne pobytu byly tři i bez povolení. Tato žena mne přivítala slovy "čekám na tebe, můj hochu, celý život". Bohužel bych vám chtěl tolik toho vyprávět, ale jsou určité závazky a mlčení, které nesmím porušit a dodnes jsem mlčení neporušil ani mezi přáteli nebo rodinou. Řeknu vám jen to, co mohu. Celý ten čas jsem byl jako očarován a okamžitě přesvědčen, že jsem tady v bezpečí a doma a musím zůstat. Naslouchal jsem pozorně a přijímal její rady a tajemství. Hned ten první den mi "odblokovala cosi", co změnilo mé vidění tohoto světa. Začal jsem vidět aury, energii, začal jsem vidět věci příští, začal jsem vidět budoucnost. Přesto jsem v horečce, kterou jsem v okamžiku dostal, doslova zařval "NE! ", to není možné, to není pravda, byl jsem zdravý a teď' jsem blázen, ale něco mne v nitru uklidňovalo a stále a stále opakovalo "neboj se, ty jsi ten, kdo nastupuje novou cestu, musí to tak být, neboj se, neboj se". Když na mne sáhla a pronášela slova, kterým bych ještě před nedávnou dobou vůbec nerozuměl, a nyní jsem jim rozuměl tak, jako bychom mluvili stejnou řečí celý můj život, slova, která byla naprosto uklidňující, vyzařovala kolem sebe obrovskou sílu a záři. Tím zvláštním způsobem dorozumívání a předávání tajemství jsme "mluvili" po celý můj pobyt. "Čeká tě mnoho odříkání, tvrdého cvičení a práce, ale jsi to ty, který to zvládne," říkávala. "Nikdo do té doby o tobě nesmí vědět, nikdo se nedozví, že jsi tu byl, uč se, zkoušej a zdokonaluj svoji schopnost u lidí, a až přijde tvůj čas, já se ti ozvu. Nezapomenu na tebe, ale už se neuvidíme. Bůh ti žehnej, můj chlapče." S těmito slovy jsme se potom rozloučili a já se vydal do nového světa, který jsem nyní vnímal úplně jinak. Trvalo desítku let tvrdé práce, než jsem zvládl energii tak, abych mohl své vidění "vypínat a zapínat". Uplynulo mnoho vody v řekách, než jsem se zdokonalil natolik, abych mohl říci, jsem připraven. Nejtěžší pro mne bylo udržet vše v naprosté tajnosti a diskrétnosti. Byl jsem výřečný, ale na tohle jsem si dával obzvláště velký pozor. Proto jsem ze svého života vyloučil veškeré věci, které by mne mohly brzdit, například dodnes je pro mne tabu alkohol, který rozvazuje jazyk, ale snižuje schopnosti, ať jsou jakékoli.
Byl jsem nešťastný, když jsem se zmýlil, když jsem si své vidění přeložil jinak, a trvalo dlouho, než jsem pochopil, že tyto skály musím překonat bez cizí pomoci. Ale ani jednou mne nenapadla myšlenka vzdát se a jít od toho. Nějaká síla mne stále držela nad vodou a poháněla dopředu. Mnozí jste zažili radost a uspokojení z něčeho, co se vám podařilo vyřešit a zvítězit nad tím. Takový pocit jsem měl i já a o to radostnější byl okamžik, kdy jsem mohl prohlásit, jde to. Nikdy ovšem nemohu říci, jsem dokonalý. Musím pokračovat dál a vím, co mě čeká celý můj život. Nesmím přestat, a ani nemohu, a to je moje droga.Každé "tělo" člověka (fyzické, duševní, astrální apod.) má svou auru, je to zvláštní a velmi krásné vyzařování několika barev, od jasné červené až po tmavou šeď. Aura je vlastně přirozená ochrana nebo obal člověka, který zabraňuje například vniku vnější nemoci, což prakticky znamená, že příčina je v nás samých, tedy uvnitř. Jakýmkoli způsobem můžeme auru narušit, a to nejenom smogem, drogami a alkoholem, ale i špatnou životosprávou apod., a potom se v ní mohou vyskytnout "díry" tak jako v ozónu, a aura se také tak chová a mění. Těmito dírami nám může životní energie unikat a naopak těmito dírami můžeme přijímat negativní energii od okolního světa.



K A P I T O L A   III.

ENERGIE
Lidé si často nechtějí připustit a uvědomit si, že člověk se skládá z těla fyzického, mentálního, duševního a duchovního, které se nachází v určité nejhlubší hladině vědomí. Duchovní složka našeho těla obsahuje například víru. Karmický osud se pak tvoří za prvé na základě z tohoto centra, za druhé z minulých životů, a je uložen v podvědomí jako duchovní obraz našeho osudu. Tento obraz vysílá z podvědomí do vědomí člověka informace, které se za pomoci duchovní energie, nebo, chcete-li jinak, psychiky, zpracovává nebo posiluje přes fyzickou a duševní hranici do "hmotné složky" našeho života, kde je realizován. Ve svém nitru, neboli duchovním obrazu, máme zakódován program "dát vše do pořádku", tedy do určité rovnováhy To znamená, že jestliže jsme někdy v minulosti konali zlo, musíme je napravit, ovšem záleží zcela na nás, zda na tento podnět budeme reagovat a zda posílíme karmu či nikoliv Jak dlouho budete zpracovávat a napravovat tyto informace, tak dlouho se budete vyrovnávat se svým osudem. Nic se neděje bez důvodu a náhodně a veškeré události, které nás provázejí, existují již dávno před naším narozením. Přestože naše duševno je individuální, jsme součástí celku. Vše se dá ovlivnit a pozměnit, máme-li dostatek životní energie, tedy energie duchovní, duševní i tělesné. Pokud chceme, uděláme tedy jen to, že pomocí této energie zrealizujeme svá přání a sny.
Každý z nás potřebuje k životu určitou pozitivní energii a myšlení. Bez této energie, která je potřebná k životu tak jako vzduch k dýchání, se nežije, ale přežívá. Snažte se svou životní energii zvýšit. Tato energie má tak ohromnou moc a sílu, že tělo dovede vyléčit i samo sebe. Máme-li dostatek pozitivní energie, člověk se cítí lépe, ustupují nejen zdravotní a duševní problémy, ale začneme se dívat na svět úplně jinak. Dokažte svému okolí, že tuto energii máte, že ji zvládnete, a zaručuji vám, že se do tří týdnů budete cítit o mnoho lépe, budete se lépe rozhodovat a začnou se vám dařit věci, které se vám nikdy nedařily. Věřte si, věřte, že to dokážete, že dokážete realizovat své sny a přání. Z přírody jsme vyšli a do přírody se vrátíme. Proto přijímejte tuto sílu z přírody, která je mocná čarodějka a která vám nikdy nic neodmítne. Využívejte relaxací a meditací. Veškeré tyto programy jsou k dostání ve vybraných prodejnách s touto tematikou. Já osobně mám několik způsobů relaxace a přijímání energie. Za nejlepší léčitelku a zdroj veškeré síly považuji přírodu, přírodu čistou, bez smogu, hluku a jiných rušivých momentů. Neúčinnější příjem energie je ze stromů. Nedoporučuji osiku nebo topol. Energii se vám z nich nikdy nepodaří získat, většinou vám ji vezmou. Ze své praxe vám doporučuji ořech, dub, buk, a nemusí to být jenom strom, mohou to být les, louka, potok, řeka, prostě všechno, co vás bude "přitahovat", co se vám bude líbit, kde se budete dobře cítit, v prostředí, které vás bude uklidňovat.Z tohoto programu bychom si měli udělat návyk na celý život. Lidé jsou v podstatě leniví a pokud nemají okamžitý výsledek, vzdávají se. Někdy to vydrží týden, dva nebo měsíc a často přestávají. Potom se výsledek opět rovná nule a jsme tam, kde jsme začali. Z mé praxe vyplývá, že mnoho lidí například přijímá velmi málo tekutin, tělo je dehydrované, energie se v něm převrací jak tekutý olej. Energie musí proudit v řečišti krve u člověka naprosto bez větších problémů. Potom se dostává do každé buňky v těle, tělo a mysl se léčí téměř samy, objevují se nové myšlenky, nápady, činíme tak, jak bychom nikdy nekonali, a začíná se nám dařit v jakékoli oblasti života. Bez životní energie nikdy nezískáme zdraví, stálého životního partnera ani materiální statky, natož ty duchovní.

DECHOVÉ CVIČENÍ
Pro toto cvičení potřebujete jen dvakrát denně 15 minut. Měli byste ovšem cvičit pravidelně, a to nejlépe ráno a večer, a nebo tehdy, kdy vám to čas dovolí. Snažte se ale pro toto cvičení stanovit přesný čas, který se budete snažit dodržovat. Předtím, než začnete, prostředí by mělo být vyvětrané, zatemněné a neměli byste být rušeni. Důležité je cvičit vleže nebo vsedě, plně uvolněni, přivřete oči, aby vaše soustředění nebylo vizuálně rušeno. Vyberte si hudbu, kterou máte nejraději, která je spíše uklidňující a není hlasitá. Doporučuji poslech nebo zpívání jakékoliv mantry. Těchto 15 minut cvičení je rozděleno na třikrát po pěti minutách (viz RELAXAČNÍ CVIČENÍ).

1. Dechové cvičení.
Začínáte tím, že se nadýchnete nosem. Dýchejte hluboce, břicho vyklenout. Zadržte na chvíli dech, potom pomalu ústy vydechněte. Nyní následuje malá přestávka, cvičení opět opakujeme a přitom počítáme.
a) nádech nosem, v duchu počítat do tří
b) dech zadržet, v duchu počítat do tří
c) výdech ústy, v duchu počítat do tří
d) pauza, volně dýchat, v duchu počítat do tří
Tyto fáze si můžete i sami různě rozpočítat tak jak vám to bude nejlépe vyhovovat (nádech do pěti, výdech do sedmi apod.). Největší počet by měl být ovšem 7, tolik dní byste měli v tomto rytmu cvičit. Nejdříve až po této době můžete rytmus o další číslo zvýšit. Nedokážete-li to, zůstaňte u nižších čísel při počítání. Nespěchejte, pokračujte kupředu i malými kroky, i ty povedou k úspěchu.

2. Sugestivní cvičení.
Potom, co jste se při dechovém cvičení uvolnili, následuje druhá fáze. Dýchejte klidně a říkejte si v duchu následující slova: Jsem šťastný, pozitivní a zdravý člověk. Tuto formaci můžete dále rozvinout, např. Jsem šťastný, pozitivní, zdravý a klidný člověk. Tuto větu můžete libovolně, podle vašeho mínění, doplňovat i o jiná, ovšem jen pozitivní slova, např. (milý, přátelský, vtipný, zdatný, úspěšný....) Musíte ovšem postupovat jen krok za krokem, tedy přidávat jen jedno slovo za den. Sami poznáte, které je bezprostředně v ten den důležité a v jaké formě vám pomůže k vaší duševní a tělesné síle a rozšíří vaše podvědomí. Ovšem v textu musí být zachována tři základní slova, a to: šťastný, pozitivní a zdravý. Učte se kladně myslet a přinesete do svého života harmonii a duševní klid.

3. Myšlenkové cvičení.
Pro třetí cvičení zůstávejte v uvolněném stavu. Snažte se své myšlení vypnout, na nic, opravdu na nic nemyslet. Ze začátku se vám to nebude moc dobře dařit, ale jestliže budete denně všechna cvičení dodržovat, dosáhnete ve velmi krátké době úspěchu. Pokračujeme dále: Nyní jste ve stavu, kdy vaše myšlení je vypnuto, jste v hlubokém klidu a vyrovnaní, a brzy rozeznáte jeden nebo dva myšlenkové obrazy, které vystupují z vašeho podvědomí do vašeho vědomí. Nyní si můžete v duchu odpovídat na otázky, které se teď vynořují v souvislosti s daným problémem, sami si můžete pomoci a určitý problém zvládnout. Nesnažte se myslet na čas, máte svůj vnitřní čas, který vám přesně ukazuje. Je možné, že při tomto cvičení v tomto stavu usnete. Nemějte obavy, spíše naopak, přinese vám to klidný a vyrovnaný spánek. Upozorňuji vás, že jakmile jednou nebudete moci toto cvičení uskutečnit, musíte začít znovu od nejmenšího čísla při počítání, které denně opět zvyšujete, než se naučíte bez problému uvolnit se po pár slovech. Snažte se pro cvičení najít pevné místo ve svém životě, a brzy je budete potřebovat, neboť poznáte, že přes uvolnění a meditace najdete v životě jasno a soulad se sebou samým. Toto cvičení můžete využít pro odnaučení se určitých škodlivých návyků, jako jsou kouření, alkohol, drogy apod.



K A P I T O L A   IV.

ZVOLENA CESTA
Vím, že mne ještě mnoho lidí vyhledá se svými starostmi,a doufám, že mi bude umožněno jim pomoci a spolu dokážeme problém vyřešit. Lidé přicházejí ve víře najít v někom oporu, svěřit se, a hlavně doufají, že pomoc najdou. Jsem tady, a říkám jim nejenom to, co je čeká na jejich pouti životem, ale jak se mohou překážkám vyhnout či je zmírnit. Nepřicházejí jen s otázkou, co bude dál, ale přichází s prosbou o radu, kterou jim vždy rád poskytuji. Kdybych měl rozdělit problémy, se kterými se na mne lidé obracejí, na několik částí, v první řadě by to byly vztahy partnerské nebo manželské, potom by následovaly zdraví, finance, práce, rodina a ostatní. Postrádám zde vztahy mezilidské, lásku k bližnímu, a nejvíce mne zaráží to, že rodina je odsunuta někam až do pozadí. Když jsem v této republice začínal, a to už bylo pět let po vaší revoluci, na prvním místě byly finance, práce a kariéra, zdraví a vztahy se pohybovaly někde na posledním místě, a opět nebyl jediný případ mezilidských vztahů, lásky k lidem, nebo chcete-li k bližnímu svému. Přesto lze z tohoto usuzovat, a sám to pozoruji na různých případech, že pomalými krůčky lidé přicházejí na to, co je smysl života a jeho podstata. Ovšem nezmizí-li z nás zcela pocity závisti, nenávisti, nedůvěry jeden k druhému, honby za majetkem a zloby, potom se nikdy nemůžeme dopracovat plné harmonie těla a duše, nikdy nezískáme pocit opravdové svobody a lásky.
Nikdy nemohu nikoho nutit, a ani to nedělám, aby se řídil mojí radou. Jakou cestu si vybere a jakou cestou půjde vstříc své budoucnosti a osudu, je zcela na něm. Moje práce je pohled do budoucnosti a minulost mne nezajímá. Přestože nemám rád, když musím stále někomu něco dokazovat, vždy některou událost z jeho minulého života řeknu. Pokud někomu naznačím jeho směr, snažím se vybrat a vybírám pro každého z jeho nespočetných směrů ten nejschůdnější, a řeknu mu, co může v tomto směru a na této cestě životem očekávat. Pokud se od tohoto směru odkloní nebo odchýlí, narušuje zákonitě můj výklad a potom jde cestou vlastní, což prakticky znamená, že si vybral z bezpočtu směrů osudu jiný, a bere tak svůj příští osud do vlastních rukou. Proto také ke mně člověk přichází, aby zmírnil svoje trápení, ale tímto rozhodnutím se opět vrací tam, kde je nebo byl, a řešení situace a čas zbytečně prodlužuje, protože nemá dostatek sil, aby zvládl to, co mu leží na jeho životní cestě. Karmický osud se nedá obelhat, jeho dopad se však dá zmírnit, pokud se budeme snažit svou chybu okamžitě napravit. Pokud porušíme jakýmkoli způsobem svou karmu , budeme dříve či později potrestáni, a to podle závažnosti provinění. Můžeme být potrestáni již v tomto životě třeba ztrátou partnera, zdraví, majetku apod. Zabijeme-li, nemusíme být v příštím životě zabiti, můžeme se narodit jako postižení (toto se týká hlavně sebevrahů), můžeme strádat jakýmkoli způsobem, trestem adekvátním k našemu provinění.
Stále pochybuji o tom, že existují kartáři, kteří vědomě člověku ubližují, i když jsem již v naší zemi o některých slyšel. Kartář to nikdy nesmí udělat, ať je mu osoba nepříjemná, nesympatická či nikoliv Pokud vám někdo bude vykládat, že když nesplníte nějakou povinnost vůči němu, ať to jsou finance nebo jiné "praktiky", budete nějakým strašným způsobem trpět, nevěřte. Určitě nebudete trpět a strádat za to, že od vás požaduje nebo požadoval něco, co z jakéhokoliv důvodu a etiky nemůžete splnit. I finance jsou otázkou etiky a zákazník by měl být předem s cenou srozuměn, a bud' souhlasí, nebo ne. Je to bohužel v této době obchod jako každý jiný, který by se měl v dobré víře obou stran dodržovat. Jiná otázka je otázka svědomí. Pokud něco slíbím a souhlasím, potom bych to měl dodržet, a nemusím se ničeho obávat, a to ani trestu za vědomě nesplněný slib.
SLEPOTA
Když mne navštívila slepá paní, bylo mi jí trochu líto, i když jsem věděl, že i to je karmický trest, kterým nyní trpí. Z mého vyprávění mi nevěřila ani nos mezi očima, viděl jsem, jak je zklamaná a určitě lituje toho, že mne navštívila. I s tím jsem se musel smířit, že lidé nevěří a považují vás za blázna, zvláště když jsem této ženě řekl, že do roka a dne opět uvidí svět v barvách. "Vždyť jsem pět let slepá," řekla "jak mohu vidět, když mi doktor už nedal naději," ukončila své vyprávění a odešla. Uplynul asi jeden a půl roku, když se nečekaně objevila žena bez tmavých brýlí, rozesmátá od ucha k uchu, a první, co bylo, že mě začala před jinou zákaznicí objímat a líbat. "To jsem já, ta nevidomá, pamatujete se na mne? Vidím!!" a nepřestávala mluvit. Ze začátku jsem si honem nemohl vzpomenout, ale vzápětí jsem si představil tu chvíli, kdy naposledy seděla u mne na výkladu. "Představte si," začala své vyprávění, "že jsem celé ty dlouhé dny a noci stále myslela jen na jedno, jak ráda bych opět viděla své děti. Nemohla jsem v noci spát, stále a stále jsem se vracela k myšlence, jak by to bylo krásné, a prosila jsem Boha o odpuštění a pomoc. Můj syn mne začal vozit od jednoho očního odborníka k druhému, postoupila jsem mnoho vyšetření a nakonec se lékaři dohodli na operaci. Na jedno oko ještě moc nevidím, ale to druhé mi vynahrazuje vše. Nebýt vás, byla bych rezignovala a setrvala ve věčné tmě." Není to radostné? Určitě je.
HOROR
Setkal jsem se s takovou spoustou životních příběhů, že se ani do této knihy nevejdou. Snad někdy příště. Nechci zde rozvádět příběh, který se doslova podobá filmovému hororu. Naznačím jen osud jedné rodiny, kdy dcera se odvděčila své matce za lásku tím, že porodila dítě, oddělila mu nožem hlavu od tělíčka a donesla jeho srdce své matce se slovy: "Tady máš svého vnuka, když po něm tak toužíš." Co k tomu dodat? Nic. Téměř nic. O tom, jak bude trpět, se dozví brzy sama.
POLITIK
Psal se rok 1997 a navštívil mne muž, který v té době pracoval na ministerstvu a zajímaly ho jeho budoucnost, kariéra a postup. Za každou mou větou řekl dodatek "nevěřím". Nevím, proč za mnou chodil, když nechce přiznat o své politice to, co vnitřně sám moc dobře ví, že pravda je. Nejsem zaujat proti žádné politické straně a jsem přesvědčen, že v každém společenství jsou lidé dobří a špatní. Jak se tito lidé vypořádají se svým svědomím, pokud nějaké mají, je jejich věc. Naznačil jsem mu obrovský skandál, který povede koncem roku 1997 nejenom k jeho pádu, ale k pádu celé politické situace, a během dalších měsíců se budou na světlo dostávat věci, ze kterých nás bude až mrazit. Finanční skandály, vysoké úplatky, korupce a to vše zabalené do demokracie. Koncem roku nastoupí nová vláda, která ovšem nebude dlouho u moci, a dosud bude na velmi významném místě člověk, o kterém se lidé později dovědí, že vědomě a záměrně na něčí popud přispíval k nestabilitě v této zemi, že dělal jenom to, co mu bylo poručeno. Samozřejmě, že jsem ho nepotěšil, a už vůbec jsem nerozuměl jeho odpovědi. Řekl: "Myslím že se mýlíte, pane, protože byla uveřejněna prognóza jednoho pána (jméno záměrně vynecháno), který předpovídá něco úplně jiného, a to minimálně do roku 2000." Bylo a je zajímavé, že tito politici věří jen tehdy když jim někdo maže sladký med kolem úst, ale trpká pravda je pro ně nestravitelná, a totéž potom praktikují i ve veřejném životě. Myslím, že důkazů o tom je dost. Připravuji a doplňuji tuto knihu v březnu roku 1998 a už první část mé předpovědi se splnila téměř stoprocentně. Chtěl bych se s tímto politikem opět setkat, povyprávět si a slyšet jeho názor.
FESTIVAL
Když se připravoval filmový festival Golem, upozorňoval jsem jeho pořadatele, že by se do tak choulostivého konkurenčního boje neměl pouštět, protože je zde velké riziko neúspěchu. "Úspěch máte zajištěn na 25 %," řekl jsem. "Pokud je to dostatečné procento, běžte do toho, ale já bych se této myšlenky vzdal, budete mít problémy finanční, organizační, herci vám nepřijedou, a jiné." Když jsem mu řekl, že v den promítání filmů mu kino Blaník vypoví smlouvu a odmítne ve svých prostorách promítat, nevěřil. Tenkrát jsem ovšem ani já nevěděl, že nějaké kino Blaník vůbec existuje. Jednoduše jsem toto jméno přečetl v kartách a jen tak mimochodem jsem mu tento název sdělil. Ovšem ani on neměl tehdy sebemenší tušení, že v kinu tohoto názvu by se mělo vlastně promítat.
Neuvěřil ani tehdy, kdy se skutečně stalo to, co jsem mu v souvislosti s kinem Blaník předpověděl, a snažil se festival dotáhnout do konce. Jeho slova tehdy byla "stačí, když se festival zahájí, i to bude úspěch." Dodnes má obrovské finanční problémy. Přislíbenou návštěvu mu odmítali filmoví hrdinové, a těm, kteří přijeli, odmítly hotely ubytování. Nevím, proč se přišel zeptat karet, když stejně prosadil svou, a bude ještě nějakou dobu trvat, než z této tíživé situace vybředne. Tito lidé si říkají: risk je zisk, a já dodávám: ne vždy, pokud neznáš svou budoucnost.
KAPITOLA V
MOBIL A TELEFON
Asi jsem otrokem moderní techniky, ale nespočetněkrát mi tato vymoženost usnadnila spojení s lidmi, kteří potřebovali pomoc v nejrůznějších situacích. Lidé mne žádají, abych jezdil od města k městu a vykládal karty jako kočovník. To bohužel nemohu udělat, i když by to bylo opravdu zajímavé. Navštíví mne ovšem lidé z celého světa, ať to bylo z Kazachstánu, Kanady a USA, Austrálie, či jenom z Evropy.
Stalo se mi v roce 1995, že mi zavolal můj bratr, že ve vedlejší vesnici se po mně shání nějaká paní, mluví anglicky a nikdo jí nerozumí, ona jen opakuje moje jméno. Když jsem přijel a s touto paní jsme se uviděli, byl jsem opravdu mile dojat a překvapen. Byla to žena, která mne občas v Německu navštěvovala a nechávala si vykládat budoucnost jen na půl roku. Nechtěla vědět více. Tak se také stalo, že jsem se odstěhoval. Přijela do Evropy a hledala mne 14 dní v Německu, potom zde v Čechách, až se dopátrala místa vzdáleného od mého domu necelé dva kilometry, a našla mne. Když jsem se jí zeptal "co tady proboha děláte, vždyť jste si mohla v Kanadě nechat udělat výklad za padesát dolarů a nemusela jste se trmácet takovou dálku," byla její odpověď mým vyznamenáním a řádem: "Neznám po celé Kanadě nikoho lepšího." Dnes je mojí pravidelnou zákaznicí a je zase spokojena.
Vzpomínám si na pro mne zajímavou a pro mé přátele nepochopitelnou příhodu. Když jsem v zahraničí dostal první krásný byt s bazénem v suterénu a požádal jsem o zavedení a připojení telefonu, omluvili se mi tenkrát, že to nemohou dnes stihnout z důvodů dovolených, ale do týdne mi telefon zcela jistě zapojí. Už to mne trošku šokovalo, a nemusím vám jistě vysvětlovat proč. Když byl telefon zapojen a já dostal nové číslo telefonu na kartičce, bral jsem to za naprosto normální věc. Asi za dva dny jsem si uvědomil a byl téměř šokován tím, co to mám vůbec za číslo. To pětimístné číslo se totiž naprosto shodovalo s tím, které jsem měl v Československu, nyní jen s jinou předvolbou. Směšné bylo to, že když jsem poprvé zavolal své rodině a známým a oni se zeptali jaké mám telefonní číslo, řekl jsem jako by se nechumelilo: "Stejné jako doma, jen s jinou předvolbou". Dodnes jsou všichni přesvědčeni, že v Německu je možné téměř vše a že jsem je požádal přesně o toto číslo. Není tomu tak, byl jsem překvapen více než oni.
Odpovídám
Ukázky odpovědí z časopisu
J. Ř., narozen 14. 5. 1957, čísla 28, 9, 27 (Mám změnit zaměstnání?)
Budete mít docela vyrovnaný rok, ale pozor na Vaše činy, protože pokud uděláte něco, co je proti Vaší integritě, okamžitě se Vám to vrátí způsobem, jakým to nejméně čekáte. Upevní se Vaše vůle, vyhlídky v povolání se ujasní a i ve Vašich milostných vztazích dospějete ke šťastné rovnováze. Pokud budete jednat v tomto roce poctivě, budete mít velký úspěch.V této chvíli se můžete cítit velmi unaven, ale potrvá to jen pár dnů, než vstoupíte do nové vibrace. Nejdůležitější věci vyřizujte v období kolem 24. 9., jinak je vhodné datum k vyřizování různých věcí či důležitých rozhodnutí také období kolem 24. 6. a 24. 12. Klíčové slovo je pro Vás přívětivost. Jste silný, vytrvalý, velmi zručný, pracovitý, praktický, konzervativní, spolehlivý, velmi vášnivý, společenský, odhodlaný a citlivý. Máte dobré verbální i nonverbální vyjadřování. Máte ale problém s vyjádřením svých hlubších citů slovy, jste manuálně velmi zručný, máte dobré abstraktní myšlení, vše, co děláte nebo udělat chcete, si musíte vyzkoušet na vlastním těle (t.z. na fyzické rovině). Vaše manuální a myšlenkové pochody jsou neustále v pohotovosti. Jste velmi obratný co se týče argumentů, a velmi silný. Nesnášíte dobře práci, ve které nevidíte své výsledky, a práci, ve které chybí harmonie a pohoda (prakticky neschopnost pracovat v monotónní opakující se práci nebo stresu). V práci je potřeba povzbudit Váš zájem a pak se stáváte neúnavným pracovníkem, a to nejlépe, když můžete pracovat sám za sebe. Máte obrovský reservoár fyzické energie a pokud ji neodvádíte konstruktivním způsobem, výsledkem je frustrace, což se může později projevit jako různá onemocnění. Karty Vám radí, měl byste začít pracovat sám pro sebe.
A. B., narozena 11. 1. 1956, čísla 11, 6, 18 (Přijdu o syna?)
Lidí na fotografii, kterou jste mi poslala, se chraňte jak můžete. Dokonce jsem přesvědčen, že tato tmavá žena se zabývá skutečnou černou magií. Tito lidé budou dělat vše, aby Vás o dítě připravili. Podle karet máte čtyř až pětiletého chlapce, který od Vás jde pryč, a to minimálně na jeden až dva měsíce, a to do nějakého ústavního léčení nebo na pozorování. Posudek nebo zpráva bude pro Vás zraňující a nepochopitelná, ale vše je výmysl. Pravděpodobně toto všechno zařizuje Váš bývalý manžel, který má dostatek financí na různé úskoky. Pokud nebudete bojovat ještě více a tvrději, stane se, že opravdu už v létě 1997 kolem července Vám dítě odeberou. Přesto Vám dávám naději, že se Váš syn k Vám opět vrátí po třech letech, kdy nové úřady rozhodnou ve Váš prospěch. V tomto Vám pomůže muž, kterého postihla tatáž rána osudu, a bude mít dostatek důkazů, aby se situace obrátila. V této době budete potřebovat důležitý dokument, který je ale již nyní u protivníka. Z Vašeho dopisu vyplývá, že chlapec byl sexuálně zneužíván otcem. Karty mi potvrzují, že to není pravda, slova, která vyřkl, mu do úst vložila starší žena, která dělá všechno pro to, aby ho zachránila, ale vše, co podniká, je špatné. Měla by se více zamyslet nad důsledky a neuchylovat se k nepravostem. Pomohla by mu tím více. Přeji Vám, abyste tento boj zvládla a nikomu nedovolila, aby Vás, srazil až na kolena. Nejste ohrožena na zdraví ani životě.
Čtenářka M. V, Praha 4, narozena 12. 6. 1941, čísla: 3, 13, 23 (Splní se Vaše předpověď?)
Milá paní Milado, opravdu Vám nepomohu, nebudete-li si chtít pomoci sama. Nemohu Vám zaručit, že půjdete cestou, kterou jsem Vám určil, nebo spíše ukázal. Vy sama si určujete směr a čas pro Vás ten nejvhodnější. Pokud se od tohoto směru odkloníte, narušíte smysl výkladu a splnění může mít jiný průběh, berete svůj osud do svých rukou, sama jej vytváříte jinak, a asi víte nejlépe, jak dopadnete. Vše můžete kdykoliv změnit a zvrátit. To neznamená, že předpověď se musí splnit tak, jak jsem Vám ji řekl, a pokud uděláte opak něčeho, co naruší splnění věštby, není se čemu divit. Držte se toho, co jsem Vám řekl, a čas, který jste si prodloužila pro splnění předpovědi, se začne opět zkracovat a předpověď se začne naplňovat. Nejste první a ani poslední, která se potom přesvědčí o pravdě a fascinaci mého výkladu karet. Nikdo z nás nesmíme sedět v koutku a čekat, až nás potká štěstí jenom proto, že nám to vyšlo v různých předpovědích. Musíme mu také jít naproti. Myslím, že jsem Vám dostatečně vysvětlil pravé důvody pro splnění či nesplnění předpovědí v kartách či jinde, a zda to budete považovat za Vámi nazvané "obdobné moudro" nechám zcela na Vás.
To bylo několik ukázek, jak jsem odpovídal v časopisech.
KAPITOLA VI.
O VŠEM MOŽNÉM
Věřím v reinkarnaci, neboli znovuzrození, postoupil jsem i regresi (pohled do minulosti). Vybral jsem si jeden ze životů, kde jsem se viděl jako stařec s velmi dlouhými bílými vlasy a vousy, v černém, špinavém a roztrhaném plášti, s velkou zahnutou holí. Byl jsem na kopcovité rozkvetlé louce zalité sluncem, na které byly mohyly z kamenů, mezi nimiž jsem se procházel. Připadal jsem si jako mnich a poustevník, jako duchovní osoba, jako strážce hrobů. Mohu vás ubezpečit, že nejkrásnější byl pocit, kdy jsem dostal rozkaz od terapeutky, abych se přesunul do poslední minuty tohoto mého života, do přechodu mezi životem a smrtí. V ten moment jsem se ocitl asi sto metrů nad zemí, létal jsem ve výšce jako orel, vše pozoroval, plně vnímal a cítil jsem se nesmírně uvolněn a šťasten. V tu chvíli jsem se ovšem neviděl jako stařec, ale viděl jsem se tak, jak jsem se vidět chtěl, a to mladý, krásný, v plné síle, a takový jsem po pár minutách odletěl rychlostí komety do jiného světa tam nahoře, za světlem, které mělo úžasnou záři, plnou nového života. Tyto skvělé pocity jsem měl při každém pokusu regrese, ať jsem umíral jako vládce a boháč ve 14. století, nebo chudák žijící v chatrči se spoustou dětí, kdy mne zabil zraněný kůň. Viděl jsem a vnímal ten obrovský smutek, kdy vás lidé oplakávají, cítil jsem v posledních minutách vše, bolest, strach z utrpení, barvy, vůni kadidla, slyšel jsem nářky a pláč, a vzápětí během poslední minuty přechodu do jiného světa, tam na druhou stranu, ohromné uvolnění, lehkost a radost. Přesto jsem ještě nějakou dobu nemohl pochopit, že, jsem již umřel, proč všechny najednou vidím z té výšky, proč vidím sám sebe, proč létám. Vnímal jsem vše tak jako zaživa, a proto člověk v první chvíli po smrti je zmatený a nechápe, že umřel. Přesto, že mi bylo naprosto dobře, snažil jsem se vrátit tam dolů, ale nějaká síla mne držela pevně ve své moci. Bylo mi jenom líto, a nakonec jsem měl i pocit zlosti, že mi nikdo neodpovídá, přestože jsem se snažil se svými blízkými mluvit. Proč nereagují, proč mne ignorují, svého pána a živitele, a to je právě ten moment zmatku a nepochopení stavu, ve kterém se člověk nachází. Sami určitě také máte strach z bolestného umírání a strach mám i já, ale absolutně nemám strach ze smrti jako takové.
Chcete-li někomu něco sdělit, řekněte mu to za svého života, po smrti vám již nikdo nebude rozumět, s výjimkou toho, kdo je pro to vyvolený, ale toho zase nemusí vaši pozůstalí potkat. Až v té poslední chvíli si člověk potom uvědomuje, kolik toho chtěl milované osobě ještě říci, a už je vlastně pozdě. Hledáme různé omluvy, vždy se do toho něco připletlo, a konec konců, nenašli jsme nikdy dostatek odvahy Ale ne jenom vy, až budete umírat, ale i vy, kteří nedokážete umírající osobě říci to, k čemu jste nenašli odvahu a zač jste se i styděli. Za projev vděčnosti a lásky se nemusíte nikdy stydět. Nebojte se, že ztratíte v očích svých bližních a přátel autoritu za projev, bojíte se vlastně toho, že se budete muset podívat pravdě do očí, a to je vskutku někdy nepříjemné, ale překonatelné. A věřte mi, že pokud to dokážete, budete se cítit opravdu nádherně, šťastni, že jste to dokázali. Vašemu svědomí se uleví a svět bude pro vás radostnější.
Každý vnímáme svůj život a svět svýma očima. Tak jako malíř namaluje třeba strom modře, protože je to jeho vnímání okolního světa, vyjadřuje a vykresluje ve svém díle svou duši a vy neporozumíte jeho stylu, nepochopí třeba ani on vaše konání, ať je jakékoliv. Málokdo nám však může vysvětlit, proč dělá právě to, co dělá. Převážně nám sdělí, že to prostě tak vnímá a cítí. Je mnoho lidí mezi námi, kteří neznají svoji karmu, a ani ji poznat nechtějí. "Nechci to vědět," říkají lidé a tím se připravují o své možnosti, o poznání sama sebe. Třeba by ten modrý strom vyjadřoval jenom to, že nám chybí odvaha nebo dostatek citů, a poznáním této skutečnosti bychom mohli změnit svůj někdy problémový život. Chceme to ale opravdu poznat, nebrzdí nás přeci jenom strach z poznání té pravé příčiny? My lidé jsme v podstatě opravdu leniví tvorové a snažíme se plout životem tak, aby nás dopad našeho konání moc nebolel, a přitom by stačilo opravdu tak málo. Poznat sama sebe, poznat své slabostí a přednosti, poznat své možnosti a nepřekročit jejich hranici, plně využívat své schopnosti ve správném směru našeho života, a je naprosto jedno, zda jsem křesťan, muslim, žid, bílý nebo černý.
Snažím se na lidech hledat, a téměř vždy nacházím, něco krásného. Nejenom chyby a vady, ale něco, co dělá jedince jedincem. Třeba i to, že nějaký "morous" má rád například kaktusy. Je to jeho projev lásky, i když nedokáže lásku jinak projevit. V lidech je mnoho krásna, jen někdy je tato vnitřní krása ukryta a nechceme ji objevit. Vždycky je mi líto když se rozpadá nějaké partnerství. Ačkoli se snažím toto soužití pochopit, někdy to opravdu nejde. Lidé se časem dostávají do stavu zvyků a návyků, stěžují si, jak je partner zanedbává, podvádí a podobně, a přitom převážná část těchto partnerů je karmicky určena k sobě. Pokud by znali svůj osud a dovolili do něj nahlédnout, jejich život by byl opravdu naplněn. Nevěřte tomu, že nevěra je ventil, jak to rádi publikují někteří psychologové, kteří ovšem mají za sebou i několik nevydařených partnerství či manželství. Pokud by to tak bylo, byli by snad první, kterým by to mělo vydržet. Nevěra je jeden z největších podrazů na partnerovi, a nikdy bychom se neměli k takovému poklesku uchylovat, pokud se partneři na takovém způsobu života nedohodnou. Porušením jakéhokoliv slibu narušujeme svou karmu a jednou nás za naše poklesky, dříve nebo později, karmický osud potrestá. Ovšem tuto teorii tito konzervativní psychologové zásadně odmítají, a odmítají také věci spojené s reinkarnací, jiným světem, karmou, osudem apod. Podle nich, co je naučili ve škole, je platné a dostačující. Budiž, necháme je v jejich vlastním světě a věřím, že přijde čas, kdy mnohé pochopí. Snažte se svého partnera tolerovat a chápat. Nevnucujte mu svoje potřeby, nesnažte se partnera přesvědčit, že vaše potřeby jsou přednější než jeho, ale snažte se vždy najít cestu kompromisů. Hádky a výměna názorů jsou kořením života, ale musíme vědět, kdy přestat, a v žádném případě nedávat rány pod pás. I toto vaše jednání a Ego budou zapsány jako plus nebo minus do vaší knihy osudu, a podle toho budete také odměněni nebo potrestáni. Vzpomeňte si, jak jste se seznámili, jaké to byly časy plné lásky a chápání, bolesti a strachu jeden o druhého. Pokud jste se ovšem nemuseli z jakéhokoli důvodu něčemu podrobit a souhlasit. Pokud to však bylo oboustranné, nebyl důvod vykročit společně cestou osudu, který jste si sami nevědomky mohli také změnit. Na vině, že jste nedokázali jít společnou cestou, není váš karmický osud, ale jen vy sami. Jsou partneři, kteří spolu prožili až do své smrti šedesát i více let, přestože život neměli lehký, ale vždy měli v sobě úctu a lásku k druhému. Tajemství jejich života spočívá v tom, že pochopili jeho smysl a smysl spolužití, a tomu se nevyrovná žádná univerzita, jen univerzita života samého, a vůbec nemuseli znát svoji karmu, kterou si přitom sami nevědomky vytvářeli k obrazu svému.
UKÁZKY Z REGRESE
Příběh první
Po otevření skříňky jsem viděl červené střechy domů a viděl jsem se jako mladý pomocník kováře, bez bot, špinavý a velmi chudý. Jako malý asi tříletý chlapec jsem byl u babičky a dědy, kteří mne pravděpodobně vychovávali. Otevřel jsem dveře a za nimi stála žena zahalená do šátku, v barevné sukni, bez tváře, měla na provaze kozu, nerozeznal jsem ji. Později jsem měl malý pěkný domeček, celý bílý, se zelenou střechou, dva syny. ®enu jsem nemohl rozeznat. Staršího syna jsem neměl v lásce, přestože jsem ho vychovával. Nikdy jsem ho netrestal. Když jsem byl na vojně a ve válce, moje žena měla tohoto syna s místním hrbáčem, a byl to můj bratr. Mladšího syna jsem zbožňoval. Nebyl jsem boháč, ale všiml jsem si, že mám konečně boty Umíral jsem pravděpodobně na zápal plic, když mladšímu synovi bylo asi 15 let. Klečel u mne a bylo mi ho moc líto. Cítil jsem bolest a nesmírnou lítost, že ho opouštím.
Příběh druhý
Vstoupil jsem do regrese velmi těžce, s různými obavami. Najednou jsem se viděl, jak se schovávám v jedné úzké uličce a pozoruji vojáky, kteří tudy projížděli na koních v parádních uniformách. Necítil jsem k nim žádné nepřátelství, jen obavu, aby mne nevzali s sebou. Měli modré kabátce pošité zlatými prýmky, přes hrud' kožený pás, bílé kalhoty a kožené vyšší holínky nebo boty. Dospíval jsem a bál jsem se války. Přenesli jsme se do času, kdy mi bylo asi osm let. Bydlel jsem u staré ženy, která něco vařila. Byla to asi moje babička. Rodiče jsem už neměl. Když mi bylo asi 15 let, zůstal jsem sám a těžce pracoval u sedláka. Dělal jsem všechny možné práce. Tam jsem se seznámil se služkou. Bylo mi asi dvacet a bydlel jsem v domě po babičce. Žili jsme spolu a čekala dítě. Bylo mi naprosto jedno, co se narodí, dcera či syn. Těžce pracovala na našem poli, když se chytla za břicho a kříž. Musela ulehnout a porodila syna. Pomáhal jí nějaký stařec. Všude bylo plno krve a žena zemřela. Zůstal jsem sám se synem a sám jej také vychovával. Chodil dokonce do školy, což jsem já nemohl a učil mne číst a psát. Byl chytrý a moc hodný. Ve dvaceti ho odvedli na vojnu a už se nevrátil. Nosil velkou čepici s kšiltem. Byla nadýchaná jako kuchařská čepice a byl na ni patřičně pyšný. Byl to "frajer", slušelo mu to. Neměl vlasy, proto nosil tu čepici. Bylo mi asi 40 - 42 let a válka stále pokračovala. Sám jsem se válce vyhnul a syna zabili. Zůstal jsem sám, seděl jsem na stoličce, díval se jen do ohně a na své upracované žilnaté ruce a vzpomínal, jak chlapec měl největší radost z toho, když jsem mu vyřezal ze dřeva hračku koně. Byla to jeho první hračka a to mu bylo již pět nebo šest let. Největší smutek jsem prožíval, když mi umřela žena a když zabili na vojně mého jediného syna. Umřel jsem sám a opuštěný asi kolem šedesátky.
Příběh třetí
Po otevření skříňky jsem se viděl jako devadesátipětiletý stařec na cimbuří obrovského kláštera. Dole pod klášterem byly pozůstatky bojů, potlačení nepokojů sedláků. jako asi šestiměsíční batole mne zanechala na schodech kláštera moje sedmnáctiletá matka, velmi krásná, s dlouhými kadeřavými tmavými vlasy. Vychovaly mne jeptišky a asi v jedenácti letech, kdy se psal rok 1574, mne přivedly před opata. Dostalo se mi vzdělání a nakonec jsem se stal pravděpodobně papežem Ivu XII. Byl jsem pak pohřben v kryptě kláštera. Měl jsem velký rubín na levé ruce, mniši mi ruku vždy políbili. Učil jsem latinu, dějiny apod. V regresi jsem přečetl latinskou větu, kterou jsem také přeložil, přestože latinsky neumím ani slovo.
DIETA
Při zahájení této diety je důležité být nezlomně přesvědčen o tom, že pomůže. Nic není zadarmo, ale protože chceme být štíhlí, a i zdravější, musíme pro to něco obětovat. Touto obětí je změna jídelníčku a životního rytmu jako takového. Jakkoliv se daná změna může zpočátku zdát velmi drastická, uvědomme si, že jsme dosud nadměrně zatěžovali celý trávicí systém, srdce a podružně celý imunitní systém, a nikdo nás do toho nenutil!!! A co víc, naše tělo do toho nesmělo mnoho co říci - bylo to rozhodnutí rozumu, byl to vlastně spíš útěk - ale jen do té doby, než se to vše obrátilo proti nám a my jsme měli nemoci, které jsme mít vůbec nemuseli, museli jsme se začít omezovat, a to jen proto, že jsme se předtím neomezovali a vkládali jsme do svého vlastního těla něco, co tam vůbec nepatřilo. Bulte rádi, že jste našli odvahu s tím vším rázně skoncovat. Bouchněte do stolu, řekněte nahlas, že na to máte, a udělejte to! A ještě něco, nedělejte to pro druhé, udělejte to jen a jen pro sebe, je to vaše tělo, tolik let je taháte nepřetržitě s sebou a vlastně vám to vůbec nedošlo, uvědomte si je, uvědomte si, kolik kil jde s vámi do schodů, a představte si, jak se vám půjde, až budete mít o dvacet méně. Nestyďte se za to, jací jste, ale pokud vám něco dělá problémy a pokud to jde - změňte to! Při dodržování diety je důležité, aby tělo mělo dostatek tekutin, aby se tak mohl vyrovnat nedostatek stravy, kterou bylo tělo zvyklé přijímat. Přísun tekutiny by měl být alespoň dva litry denně, formou malých dávek průběžně po celý den. Dosavadní příjem poživatin - kalorií se redukuje a naopak zvyšuje se počet jídelních chodů, rozmezí mezi nimi by mělo být přibližně takovéto: snídaně v 8, přesnídávka v 11, oběd ve 13, svačina v 15, večeře v 18 hodin. Není to nic tak hrozného, představte si, že se po těžké nemoci zase učíte chodit, matně si vzpomínáte, že jste to už jednou uměli, ale je to tak dávno, a protože jste to už dlouhou dobu nedělali, musíte jednoduše začít znovu a od začátku.
1. jídlo - snídaně
Bylinkový čaj, nejlépe neslazený, pokud však nejste schopni jej bez cukru vypít, lze cukr nahradit trochou medu. Dávku medu postupně snižujte, až si nakonec na typickou chuť čaje z bylinek zcela uvyknete a budete se divit, jak jste si mohli něco tak dobrého kdysi kazit cukrem nebo medem. Čaj pijte teplý po doušcích, chvíli po tom, co vstanete, nejezte. Druhý čaj si uvařte asi hodinu poté, co jste předchozí čaj vypili. Ten už může být dle vlastní chuti, ale opět neslazený, nebo cukr nahraďte medem. K čaji můžete přikusovat kukuřičný, lávový, pšeničný nebo jiný druh chleba, který není připravován kvašením. Tohoto chleba můžete sníst kolik jen chcete, lze jej doplnit syrovou zeleninou, ovocem, bílým jogurtem, biokysem, kyškou nebo tvrdým sýrem. Nepřejídejte se, jezte pouze do té doby, pokud nebudete cítit, že jste se nasytili.
Několik příkladů snídaní
- do vlažného mléka nasypte větší dávku kukuřičných lupínků, přidejte lžičku medu, můžete také přichutit hrozinkami, ovocem nebo müsli
- do větší dávky kukuřičných lupínků přidejte celý jogurt podle chuti, a promíchejte, můžete ochutit hrozinkami, müsli nebo ovocem
- do horkého mléka nasypte porci ovesných vloček, až změknou, nebo je chvíli povařte, lze ochutit medem, hrozinkami nebo ovocem
- nekvašený chléb lze potírat medem, jogurtem, džemem nebo jej můžete přikusovat k tvrdému sýru, různým salátům, rybě atp.
- pokud vlastníte mikrovlnnou troubu, je možno si připravit spoustu jídel bez tuku, která byste jinak museli připravovat za jeho použití. Např. ham and eggs, bez tuku opečený párek, beztučné ovarové maso ap.
2. jídlo - přesnídávka
Protože je to jen doplňkový chod, nemělo by to být něco příliš sytého, ani by tohoto jídla nemělo být příliš mnoho. Stačí sníst jogurt, kousek ovoce nebo zeleniny, vitamínovou tyčinku nebo jen hrnek dobrého neslazeného čaje.
3. jídlo - oběd
Oběd je sice v naší kuchyni hlavní chod , nemělo by to ale znamenat, že se budete těšit, že se alespoň jednou denně pořádně najíte. Toto jídlo by mělo být oproti ostatním sytější, může mít i více chodů, pokud budou jednotlivé porce menší než je obvyklé. Bude lépe, když si zvyknete hned od začátku jíst většinu jídel bez přílohy typu knedlíků, maštěných brambor, těstovin a běžného pečiva. Tradiční české přílohy se dají lehce nahradit různými zeleninovými saláty, nekvašeným chlebem, nemaštěným bramborem, vařenou zeleninou i správně uvařenou rýží. Maso je doporučeno jíst nejvíce jednou týdně, a to běžnou porci. Pokud by vám dělalo problém takto omezit přísun masa, nahraďte je rybou nebo masem sójovým, které, pokud je správně připraveno, je velmi chutné a od vepřového či kuřecího masa někdy k nerozeznání. Zvykněte si také jíst před, během i po obědě zeleninové, ovocné, speciální nebo míchané saláty, popřípadě je možné nahradit celé hlavní jídlo velkou porcí salátu. Všechna jídla musí být připravena bez tuku, ten můžete použít opět pouze jednou týdně, a to jen velmi omezeně. Takže co vlastně můžete jíst? Prakticky cokoliv, co není připraveno na tuku nebo s ním nebo pokud tam nejsou cukry. Sóju pak na všechny možné způsoby, zeleninová a jiná bezmasá jídla, vše závisí na vašem kuchařském umění a fantazii. Jako tekutinu pijte vodu, v omezeném množství minerální vody, které je třeba často měnit, nebo neslazený čaj. Jezte tak, abyste se cítili nasyceni, nikoliv přesyceni.
Pár příkladů pro oběd:
- špenát, maso uvařené v masoxu, vařený brambor, salát - sójové maso zapečené se sýrem, bramborová kaše, salát - nasucho nebo v mikrovlnce opečený párek bez tuku, hranolky upečené na plechu v troubě, salát
- do zapékací misky vložíme uvařené kuřecí maso, tvrdý sýr, suchý salám, zelenou papriku, čínské zelí, kousek vařené brambory, vejce - uvařené nebo syrové, vše na kostky nakrájené a zapečené
- ryba vařená nebo upečená v troubě na minimu tuku nebo na grilu, vařená kukuřice nebo jiná zelenina, dresing z bílého jogurtu (do jogurtu přidáme mletý pepř, cukr, pár kapek citronu, promícháme), salát
- rizoto, salát
- v mikrovlnce nebo v troubě připravená selská omeleta, salát.
4. jídlo - svačina
Prakticky totéž, co k přesnídávce.
5. jídlo - večeře
Večeřet byste měli alespoň tři hodiny před ulehnutím do postele a toto jídlo by mělo být lehce stravitelné, pijte neslazený bylinkový čaj. Po večeři je vhodné vypít pro lepší trávení dvě deci bílého vína. Půl hodiny před spaním vypijte hrnek teplého mléka s medem nebo čaj z máty, třezalky nebo petrklíče.
Pár příkladů večeří
(k večeři můžete jíst i jídla určená ke snídani)
- salát ze zeleniny, spojený jogurtem a pažitkou, nekvašený chléb
- uvařený párek s bílým jogurtem ochuceným hořčicí, nekvašený chléb
- pokud vlastníte toustovač, pak toasty, jinak bagetky nebo jiné suchary zapečené například s tvrdým sýrem a zelenou paprikou
- salát ze sójového masa, vařených fazolí nebo fazolových lusků, čínského zelí, naklíčených obilovin, tvrdého sýra, vše spojené bílým jogurtem, bylinkovou solí nebo jiným dresingem.
Pro tuto dietu zakázané potraviny:
tučné maso, pokud možno maso omezit úplně tavené sýry a tučné výrobky z mléka
(nikdy nejíst dohromady maso se sýry)
uzenářské výrobky, všechny kynuté výrobky, všechny potraviny obsahující kakao
coca cola, slazené vody, alkohol
hrách, vejce v omezené formě
zelenina i mražená
tuk, květák a zelí, ředkev a ředkvičky, sladkostí
banány, kyselé ovoce, koření, sůl, kukuřice, tatarská omáčka, majonéza
doporučené potraviny:
Sojové maso, ryby
bílé maso - kuře, králík, stoprocentní džusy, obyčejná voda bez CO2
diapotraviny, jogurty
tvrdé sýry, ovesné vločky, med
ovoce i kompoty, naklíčené potraviny, rýže
vařené brambory ze včerejška, speciální chléb pro sportovce nekynutý celozrnný chleba
těstoviny, suchary, luštěniny, nezahuštěné polévky.
Jídlo na talíři nejdříve pohlaďte pohledem, poděkujte tomu, kdo vám je připravil, i kdybyste to byl vy sám, a pomalu jezte. Snažte se jídlo co nejvíce rozkousat a promíchat se slinami, aby měl žaludek co nejméně práce. Všech pět jídel si rozvrhněte na celý den a tento rozvrh pravidelně dodržujte, ať jste kdekoliv, jde o vaše tělo a o vaše zdraví, nenechte se u jídla vyvést z míry, nevyřizujte u jídla nic důležitého s výjimkou pozitivních věcí, nebavte se ani o penězích, ani o práci, i kdyby to mělo sebevětší důležitost ,trvejte na tom a řekněte to všem spolustolovníkům. Nechtějte být během prvního týdne o dvacet kilo lehčí, není to ani možné, ani zdravé, ale přesto každý třetí den ráno si stoupněte na váhu a řekněte všem kolem, o kolik kilo je vám na tomto světě lehčeji, určitě vás pochválí a nebude to jen ze slušnosti, věřte jim a hlavně věřte sám sobě, není zde nic, co by se dalo pokazit. Nechtějte po nikom nebo snad po všech, kteří jsou kolem vás, aby vám stále říkali, teď by sis měl něco vzít, protože je tolik a tolik, nebo snad aby vám někdo všechna jídla uvařil a vám zůstane jen ta povinnost, že přijdete ke stolu a povinně vše sníte, ne! Uvědomte si, že VY držíte dietu, ne vaše okolí, a tak se tedy podle toho také chovejte. Nebude to lehké, alespoň ne ze začátku, ale držím vám všechny palce, abyste vydrželi - upřímně.
RELAXAČNÍ CVIČENÍ
Pro život jako takový, a s tím spojené překonávání problémů, je důležité neustále udržovat co možná nejvyšší hladinu životní energie. Její vysoká hodnota nám vlastně zaručuje snadné nalezení východisek z různých životních situací a klidnější běh života, s její pomocí se nemůže stát, že by nám snad jednou mohly problémy přerůst přes hlavu. Není dobré nechávat různé životní situace nevyřešené, protože odsouváním problémů a tím, že je neřešíme, se nám hladina energie v těle a okolo těla snižuje, a ačkoli řešení bývá někdy na dosah, nejsme schopni natáhnout ruku a řešení si přitáhnout, protože už prostě nemáme sílu, protože vyčerpáme všechnu energii, kterou právě disponujeme, na řešení každodenních problémů, a někdy ani to ne. Je také důležité, abychom mysleli neustále pozitivně, to dodává naší mysli velkou sílu, zároveň je velmi potřebné, abychom zbytečně neplýtvali silami na něco, co vlastně nepotřebujeme nebo co je pro nás v tuto chvíli nepoužitelné, a vždy musíme přesně vědět, proč to či ono vlastně děláme a zda nám to právě teď může být k užitku. Budoucnost totiž nevytváříme budoucností, ale současností, tím, jak se chováme dnes, ovlivníme naše pozice v budoucnu. Co se týká pozitivního myšlení, někdy je opravdu velmi těžké snažit se být v každou chvíli a v každé situaci nad věcí, zkuste proto kdykoliv, kdy se budete cítit špatně nebo rozzlobeně, vidět vzniklou situaci z druhé stránky, zkuste to prostě otočit vzhůru nohama a logicky si snažte vysvětlit, proč se to stalo. Dá to hodně práce, ale zkuste někdy udělat toho špatného ze sebe. Zní to možná paradoxně, ale v této chvíli je velmi důležité odvést špatnou, negativní energii ven z těla, a je důležité, abyste věděli, že ve vás v tu chvíli je. Pokud tam zůstane a bude se stále hromadit, projeví se v každém případě, protože tato energie si ventil najít musí. Vás pak budou třeba bolet záda, půjdete k doktorovi, jenž vám řekne, že je to civilizační choroba, a dá vám nějaké prášky nebo injekci. Tím se ovšem bolest těla nezmírní, zůstane, protože ve vás je energie, která do vašeho těla nepatří, a právě to je důležité vědět. Takže pokud v sobě máte nebo cítíte emoci jakéhokoliv druhu, vypusťte ji ven: křičte, plačte, dejte si něco k jídlu, něco namalujte, napište, roztrhejte noviny na co nejmenší kousíčky, běžte ven , oddejte se sexu a hlavně - mluvte! Třeba sám se sebou a snažte se danou situaci pochopit, a to nejen ze své vlastní strany, uvidíte, že se hned budete cítit lépe, protože až špatná energie opustí vaše tělo, zbude jen ta, která tam patří a být tam musí. Pokud jste mne tedy dobře pochopili, víte už, že tělo nepotřebuje jenom jíst a spát, ale i věci úplně jiné, a pokud je dostane, dá vám i ono něco. Při každém zrození v tomto světě dostáváme vždy nové tělo, takovou skořápku, nebo, chcete-li, schránku pro duši, bez níž život na této úrovni není možný. Proto se k tělu musíme chovat s určitou úctou, pokud se tak nechováme, neustále s ním budou nějaké potíže. Návštěvy u lékaře nejsou určitě tou nejpříjemnější a nejlepší cestou a naše medicína ještě zpravidla není na takové úrovni, aby léčila nejenom tělo, ale společně i duši. Doktoři léčí pouze stav, ve kterém se právě nacházíme, ale neléčí jeho příčinu, která bývá často na hony vzdálená předpokládané skutečnosti.
Existuje mnoho různých způsobů a je napsáno mnoho literatury, jak zvýšit hladinu pozitivní životní energie v nás, potažmo v našem těle. Některé z nich zabírají lépe , některé rychleji, vše ovšem závisí na jednotlivci, protože každý máme jiné požadavky , jiný biorytmus a více či méně volného času. Čas hraje v tomto směru velice důležitou roli, velmi významný je také stupeň koncentrace neboli soustředění a pravidelnost.
Pro každé relaxační cvičení je neméně důležité začínat je v uklidněném stavu mysli, pokud budeme ze začátku nervózní nebo neklidní, je lépe se například trochu projít nebo se zaměstnat nějakou klidnou nebo uklidňující činností, a teprve pak můžeme opět začít s dechovým cvičením. Pokud jste kuřák, pokuste se alespoň jednu hodinu před a jednu hodinu po cvičení nekouřit.
Pozice - lehněte si na záda, ruce leží volně podél těla dlaněmi nahoru, nohy jsou mírně roztaženy na šíři ramen. Pod hlavu si můžete dát malý polštářek, pokud vám dělá problém ležet bez něj, ale měl by mít funkci pouze vyrovnat hlavu s osou těla. Ležíte zcela uvolněně, nic vás nesmí tlačit ani jinak bránit v pohodlí. Pokud je to možné, ležte v ose sever-jih, kdy hlava směřuje k severu. Ležte v pohodlném prádle v místnosti, kde není ani zima, ani příliš horko, teplota pokoje musí být příjemná. V místnosti by neměly být přístroje, jako například rádio, televizor ap., odneste z ní i tikající budík. Je důležité, abyste měli klid, může vám ale hrát vám příjemná meditační hudba a je dobré v místnosti zapálit vonnou tyčinku. Úplně nejlepší je, pokud se před meditací vykoupeme v očistné lázni, například bylinkové, nebo s dávkou olivového oleje nebo mléka. Tato lázeň vás očistí a zklidní. Poté přejděte do již připravené místnosti a pokud je již tma, měla by tam hořet svíčka. Zaujměte pozici popisovanou výše. Nejdříve klidně ležte a třikrát se zhluboka nosem nadechněte a ústy vydechněte, pak nenásilně a pravidelně zhluboka dýchejte pouze nosem v pravidelném rytmu, pomalu nadechnout, chvíli dech zadržet (ne v krku, ale v plicích), pomalu vydechnout, opět chvíli vydržet a opět nadechnout. Vše musí být přirozené a nenásilné, ze začátku si můžete tento cyklus počítat, třeba v rytmu na tři doby nadechnout, tři doby dech zadržet , na tři doby vydechovat a zase tři doby vydržet bez dechu, než se opět nadechnete. Snažte se odstranit všechny myšlenky, které se budou vynořovat, není dobré se jimi příliš zabývat, nechte je vaší myslí pouze proplout a odejít. Pokud se určitá myšlenka bude vracet, zkuste pochopit, co vám chce říci, ale pokud se vám to nepodaří, poproste ji, aby odešla. Je těžké oprostit se ode všech myšlenek, ale časem a cvikem se vám to bude dařit lépe, nepropadejte proto skepsi, když se vám to nepodaří hned první den. Když se uvolníte od proudícího toku myšlenek, můžete začít s uvolňováním těla, nespěchejte. Začněte u rukou. Představte si, že váš malíček je těžší a těžší, až opravdu onu těžkost pocítíte, pokračujte s dalšími prsty, potom s dlaní. Vaše celá dlaň i s prsty bude těžká, bude odhmotněna a můžete pociťovat lehké brnění, můžete pociťovat i určitý chlad, to je dobré. Pak si představte, že ona těžkost postupuje až k vašemu lokti, teprve až to opravdu pocítíte, pokračujte k rameni. Vaše mysl musí být volná a myslete pouze na to, co právě děláte. Pokud se opět budou vynořovat odpoutávající myšlenky, poproste je, aby odešly Až bude vaše celá paže uvolněná, začněte stejným postupem uvolňovat paži druhou. Pak následuje hlava od temene až ke krku. Pak spojíte onu těžkost hlavy s pažemi v bodě, kde máte jamku pod krkem, tím se vše slije do jednoty. Pokračujte s uvolňováním dále směrem k pupku, ke genitáliím, pak ke kolenům, ke kotníkům. Pokud je již celé vaše tělo uvolněné až sem, začněte s uvolňováním prstů u nohou a postupujte směrem k patě, asi do poloviny nohy, tam spojte již uvolněné tělo s touto částí. Měli byste v patách pociťovat určitý tlak, protože jste vlastně vytlačovali z těla svou negativní energii, a nyní ji patami vystřelíte do vesmíru. To znamená, že celé vaše tělo je již uvolněné až na paty, pokračujeme tedy s uvolňováním dál, směrem k patám, kudy by měla odejít nahromaděná energie. Představte si, že se nad vámi rozevírá nebe ve víru, kdy vidíte vesmír, a když tlakem onu špatnou energii doslova ze svého těla vystřelíte, vesmír ji pohltí a rozloží. V tomto bodě opět poprosíme, aby tato energie byla přeměněna v dobrou a použita pro dobro druhých. Pokud se nezbavíme energie tím, že ji nenecháme odplynout do vesmíru, zůstane kolem nás, a tím jsme si vlastně moc nepomohli, musí odejít zcela z našeho dosahu. Vesmírný vír, který jsme si vytvořili v naší mysli, uzavřeme a ponoříme se co nejhlouběji do svého těla. Vaše tělo je velmi, velmi těžké, je čisté, vše špatné z něj odešlo a cítíte se uvolněně a příjemně, pokud možno myslíte pouze na tento pocit. Nyní je dobré načerpat energii, která by vám umožnila cítit se tak dobře, jako nyní, po celý den. V tomto bodě je zcela na vaší představivosti, kdy, kde nebo jak si onen zdroj energie najít a převzít. Někomu se zcela nahodile objeví před očima nebo v mysli něco nebo i někdo, kdo nám onu potřebnou energii předá. Je dobré například představit si, že jsme ve vesmíru, jsme jeho součástí nebo středem. Chvíli to pozorujte a hledejte, pociťujte vibrace vesmíru i jeho chlad, tento pocit musí být příjemný. Posunujte se vesmírem libovolným směrem. Budou vám nabízeny planety či hvězdy. Jednu si můžete vybrat, bude to ta, kterou potřebujete. Nemyslete rozumově, myslete intuitivně, podvědomě se nechte vést. Pokud si nějaký objekt najdete nebo vám bude nabídnut, opět si bezmyšlenkovitě ve své mysli, ve své fantazii, představte jeho tvar i barvu. Bude to totiž váš zdroj energie a budete se k němu v této meditaci vždy vracet, nemějte strach, vždy jej najdete, protože jej budete hledat myšlenkou, a tam, kam jde myšlenka, jde i tělo. Ve své představě se vznášejte v určité vzdálenosti před svým objektem. Poproste jej, aby vám dal něco ze své ohromné energie a proč (musíte cítit, že tento objekt je opravdu plný síly) a nechte se touto silou prostupovat, vdechujte jeho barvu a nechte zaplavit onou barvou a energií každou buňku svého těla. Staňte se na chvíli součástí toho, co je před vámi. Až se budete cítit plní, poděkujte! Je velmi důležité poprosit i poděkovat. Nezáleží na tom, zda se vše děje pouze ve vaší fantazii, nebo je to skutečnost. Jste v oblasti, kde je nekonečně lásky a pochopení, ale ani tam není nic zadarmo, zákon rovnováhy platí i zde, za to, že něco dostanete, musíte něco dát, a to je vaše prosba i vaše poděkování. Pokud se cítíte opravdu nabití, najděte si druhý objekt, který by měl mít modrou barvu, je zcela na vás a na vaší fantazii, co to bude a jak to bude vypadat, opět nespěchejte, hledejte myšlenkou. Tento objekt vám po předchozí prosbě předá svou modrou sílu a energii. Ty ovšem nechte vnikat do svého těla bodem, který je mezi konečníkem a genitáliemi. Přes tento bod nechte stoupat modrou sílu svou páteří, jako kdybyste srkali srkátkem, nespěchejte. Pomalu ji nechte stoupat páteří až k mozku a nechte jej celý zaplavit , vaše páteř i s mozkem by měly být přesyceny touto energií, až to pocítíte, opět poděkujte a setrvejte v klidu. V tomto okamžiku můžete mít velmi zajímavé pocity, zvláštní vjemy a obrazy, můžete se objevit i v jednom ze svých minulých životů, v tomto okamžiku můžete mít přání, které se vám ihned splní, a to v obraze, můžete se ocitnout, kde budete chtít, to vše za předpokladu, že vaše myšlenky jsou čisté a jste odpoutáni od veškerých jiných myšlenek. V tomto stavu zůstaňte tak dlouho, jak budete moci, můžete i usnout. Pokud na vás však čeká nějaká práce, nejméně dvacet minut ještě setrvejte v klidu a odpočívejte. Až vaše meditace, ve spojení s uvolněním těla od negativní energie, skončí, nedělejte žádnou namáhavou práci, nedoporučuji ani sex, v každém případě ne hned po meditaci, i když je velmi pravděpodobné, že na něj budete mít chuť. Měli byste se cítit opravdu báječně, v nejhorším případě velmi dobře a nabiti energií.
Pokud se vám to vše zdá velmi složité a vyžadující příliš mnoho času, alespoň to zkuste. Každý jsme jiný a u každého z nás zabírá vše jinak. Pokud budete cvičit, uvidíte, jak vše půjde hladce, čas koncentrace se bude postupem času zkracovat a vše půjde mnohem rychleji a snáz. Opakuji, nic není zadarmo, a pokud něco opravdu chceme, musíme něco nabídnout, v tomto případě je to jen trocha času a cviku. Pokud vytrváte, uvidíte, že se to opravdu vyplatilo.
Příběh z lesa
Prožíval jsem siestu, polehával na sluníčku a radoval se z krásného letního odpoledne, když se mi najednou začal před očima odvíjet následující film: Viděl jsem muže, jak zmateně chodí v lese sem a tam, vedle stojí velký stříbrný osobní automobil a široko daleko nikdo. Najednou vidím, jak si přikládá ke spánku pistoli a chce vystřelit. Ruka mu však klesla podél těla a bylo vidět, jak je psychicky zničen. Přemýšlel o zpackaném životě, o problémech osobních i pracovních a opět si přiložil pistoli ke spánku. Vtom jsem si uvědomil, že to není sen, ale jasnovidecká skutečnost, a začal jsem mu posílat impulsy a energii, jenom abych oddálil a změnil jeho rozhodnutí.
Začal jsem horečně přemýšlet a uvědomil jsem si, že je tam s autem. Řekl jsem si, pokud je tam s autem a toto auto je "drahá limuzína", musí to být podnikatel, a podnikatel má telefon. Soustředil jsem se na automobil a skutečně jsem v autě zahlédl mobilní telefon. Byl jsem trošku zmaten, protože jsem potřeboval něco udělat, a to co nejdříve. Vůbec jsem nepřemýšlel, kam by měl zavolat, ale telefon byla jediná možnost. Maximálně jsem se soustředil a uviděl jsem, jak najednou prudce otočil hlavu k autu. Chvíli stál a potom se malými krůčky vracel ke svému vozu, vzal telefon do ruky - a vtom se obraz a moje vidění ztratily.
Asi za deset minut zazvonil u mne telefon a nějaký pán mne poprosil o schůzku. Hlas měl trošku nervózní, ale v podstatě již normální. V tu chvíli, kdy jsem s ním telefonoval, jsem nevěděl, kdo to je. Souhlasil jsem a navrhl schůzku kdykoliv Odpověděl mi, že přijede ihned. Asi za hodinu přijelo auto a vystoupil pán, ve kterém jsem poznal muže z lesa. Přivítal jsem ho slovy: "Vím, proč jste tady, pojďte dál." Zarazil se, trochu byl zmaten, a potom začal vyprávět. Když byl v lese, byl rozhodnut vše skončit. Svět se mu zhroutil, rozpadla se rodina, měl obrovské problémy v podnikání a neviděl řešení. Když se konečně rozhodl to skončit, najednou ho nějaká síla zadržovala a on nebyl schopen ji překonat. Znenadání telefon "cvrnknul", ale pak se odmlčel. Asi před dvěma nebo třemi měsíci byl u mne na kartách jeho kolega a nezávazně mu dal moje telefonní číslo. Muž si nechtěl připustit, že by někdy navštívil "šarlatána". "Tak silně mne to však táhlo k telefonu, že jsem si řekl, zkusím zavolat a potom to ukončím," dodal. Vše jsme potom v klidu probrali a našel jsem východisko z této situace. Pán mne požádal, zda by u mne nemohl na pár dní zanechat svou pistoli, obává se, že by mohl udělat nějakou hloupost. Ta pistole byla u mne asi měsíc. Potom si pro ni přijel a byl to úplně někdo jiný. Muž plný nové energie a nápadů, muž, který boj nevzdal, dovedl se poprat s "osudem" a vyhrál. Také mu musím ještě připomenout, že by měl o odpuštění poprosit třeba "boha" a, ne mne. jen "On" řídí naše kroky. Já jsem dostal jen dar tyto kroky upřesňovat.
Pokud byl někdo někdy se mnou ve spojení, nebo dostal na mne kontakt, a v závažné životní situaci opravdu začal "věřit", že mu mohu pomoci, je možné, že tento signál jsem schopen převzít a skutečně najít východisko. Ale ten první krok musíte udělat sami.
KAPITOLA VII.
A POSLEDNÍ
Přejíždím poprvé od emigrace v červnu roku 1993 německo-československou hranici a nesmírně se těším na všechno v nové svobodné vlasti. Projíždím pomalu krajem a nemohu se vynadívat, jako bych to viděl poprvé a bylo to nějak krásnější. Měl jsem obrovskou radost a byl jsem hrdý, že jsem doma, že naše zem je ta nejkrásnější na světě. Procestoval jsem z Německa snad půl světa, ale doma je doma, nic se tomu nevyrovná. Snad mi každý rozumí. Máte-li v zahraničí to štěstí, že se Vám daří po všech stránkách dobře, přesto jste o něco ochuzeni. Je to jako když ztratíte nejbližšího člověka a stále se nemůžete zbavit pocitu určité prázdnoty, smutku a stýskání. Ten, kdo to popírá, nemluví pravdu a ukazuje jen svoji pýchu, která zde ovšem není na místě. Materiální hodnoty by měly být na posledním místě žebříčku hodnot.
Když jsem projížděl krajem u Kutné Hory, kde jsem také krátce vyrůstal, promítal se mi před očima film mého mládí, tváře mých kamarádů a přátel, a opět jsem prožíval a vzpomínal na bezpočet příhod radostných i bolestných. Najednou jsem si všiml domu, stojícího u cesty, který vyzařoval obrovskou energii a celý jako by byl zahalen do zlaté barvy. U domu byl velký ovocný sad, nad kterým se vznášel jakoby opar ohromné pozitivní síly. Zastavil jsem se a nemohl odtrhnout od tohoto domu oči. Procestoval jsem opravdu kus světa, ale nikde jsem nenarazil na něco podobného. První moje myšlenka byla: "není to snad tím, že jsem doma, že to chci vidět právě tady?" Ne, nebylo to tím, vím to naprosto přesně. Toužil jsem tento dům vlastnit. Nemohl jsem se zbavit myšlenky, jak by bylo krásné žít v tomto domě. Přestože jsem kartář, sám pro sebe vykládám karty jednou ročně, a to začátkem roku. Nedívám se nebo spíše mne nenapadne podívat se například, zda se budu stěhovat, stavět dům, či kam pojedu na dovolenou a jak dopadne. Zajímají mne základní hodnoty života, zdraví, vztahy, rodina apod. Na tuto podstatu se zaměřím a ostatní dovedu "vypnout" tak, abych je neviděl. Pokud by se ke mně přiblížilo nějaké nebezpečí nebo jiné změny, včas to rozeznám a dokážu změnit. Takže to ani v ten daný moment nepotřebuji vědět.
Setkal jsem se s přáteli a spolužáky a o dva dny později jsem navštívil v této vesničce místní hospůdku. Slovo dalo slovo a někdo mi nabídl "nechceš tady koupit chalupu?, jedna je na prodej, ta u cesty". Byl to právě ten dům, který jsem si vybral. Neváhal jsem a začal v tom podnikat první kroky. Dům byl již několik let prázdný, a tak jsem musel najít majitele. Našel jsem je druhý den v jiném okrese. Byly to dvě sestry, které tento dům zdědily po svém zemřelém bratrovi. Světe div se, za necelý měsíc jsem přijel opět na dovolenou a tentokráte do svého domu ve Štipoklasech. Byl červenec a krásné léto. Byla to ta nejhezčí dovolená v mém životě a nevyrovnaly se jí ani vodopády, ani pyramidy. Byly to první kroky jak zde zakotvit.
Vzpomínám si na máj roku 1994. Najednou jsem uslyšel hrát dechovku. Podíval jsem se z okna a nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Před vraty stála snad celá vesnice a přišli mi zahrát a postavit malou májku. Dojalo mne to, protože jsem se s tím nikdy nesetkal, a doslova jsem zíral. Vyšel jsem ven, přivítali mne skleničkou tvrdého a zahráli písničku podle mého přání. Dostali do kasičky pro obec a rozloučili jsme se. Čekal jsem je potom každým rokem, ale už se to neopakovalo, a musím se přiznat, čekám je stále. Bylo to tak ohromující, že na tento zážitek nezapomenu.
Nemohu se nijak angažovat pro tuto vesničku, snad jen tím, že sem přicházejí lidé z celého světa. Moc se jim tento kraj líbí, častokrát by se chtěli zdržet, ale kromě krásné přírody zde není téměř nic. Proto jsem se začal zabývat myšlenkou postavit u lesa nějaké rekreační a rehabilitační středisko, něco, co by přineslo této vesnici i finance. Setkal jsem se ale na úřadech a ministerstvech s takovou nesmírnou neochotou a závistí, že jsem po dvou letech od tohoto úmyslu upustil. Mnozí úředníci si mysleli, že to chci jen pro sebe, a proč by někdo měl mít víc než ostatní. Moc mne to mrzí, ale přesto ve mně tento plamínek ještě neuhasl. Název naší vesnice se skloňuje i na internetu, lidé mne znají, ale to je vše. Investice do výstavby takového komplexu není zanedbatelná a najít vhodného investora je opravdu problematické. Nejsem materialista a peníze pro mne nikdy nebyly to hlavní. Musím se usmívat v situaci, kdy vydávám lidem, kteří přišli ke mně pro radu, potvrzení. " To nemusíte, já to nepotřebuji," je jejich nejčastější odpověď. Ještě stále jsou v myšlení lidí "báby vykládačky", kterým se dávalo jen tak do kapsy. Jsem podnikatel s živnostenským listem a je to obchod jako každý jiný, tedy i s účetnictvím. Vždy potom každému automaticky říkám: "Co je Božího, patří Bohu, co je státu, je státu, a co je moje, je moje."
Přesto, že jsem se setkal i se závistí a nenávistí v době, když jsem se rozhodl pro přestavbu domu, přesto, že jsem zažil nesmírné zklamání firmami a úřady, nikdy jsem nedopustil, abych lidem oplácel stejnou mincí. Každému jsem jeho nepoctivost odpustil, čímž jsem si posílil a vyčistil svou karmickou cestu. Tím, že někdo jinému ublíží jakýmkoliv způsobem a svůj "hřích" neodčiní, dříve nebo později za to bude muset zaplatit. Každý platíme podle závažnosti svých činů. Těší mne, že den ode dne se to zlepšuje a mnozí lidé si pomalu uvědomují, co je to vlastně karmický osud. Pokud budu v sobě dusit nenávist, závist, žárlivost a svoje štěstí budu vidět jen v tom, že mám více než soused, nikdy nemohu očekávat, že budu mít šťastnou rodinu, vyhraji v lotu, nebo budu zdráv Když se mi podaří "proplout" například zdravím, může mi onemocnět dítě. Předal jsem mu totiž, aniž bych si to uvědomil, zodpovědnost za své činy, protože jsem neudělal nic pro to, aby se nám všem trest vyhnul. Takže jsem se sám potrestal na svém dítěti. Karma nás netrestá, jen nám potom do cesty života položí překážky a my se potrestáme sami. Jak často musím vysvětlovat, že jsem nebyl ten, kdo uřknul toho či tu firmu, že udělali bankrot. Nikdy by mne to ani nenapadlo, a kdyby přece jenom, snažím se tuto myšlenku okamžitě dát do správných "kolejí". Psal jsem již, že naše poslání je nikdy neublížit člověku. To je základ a tím se také řídím a budu řídit celý život.
Stává se ale mezi mými přáteli, že mne chtějí různými způsoby zkoušet a provokovat. Také se jednou stalo, že jsem je musel přesvědčit, jak působí negativní energie. Myslím, že na to do smrti nezapomenou. Bylo to spíše pro zábavu ostatních a pojmenování čarodějník si opravdu nezasloužím. Pobaví mne například, když někdo z okolí mého bydliště potřebuje moji pomoc, ale stydí se za to před sousedy. Proto chodí za tmy a přes pole a zahradu, jen aby je někdo neviděl. Nejvíce mne potom potěší, když se jeho situace vyřeší a on mne přestane nazývat šarlatánem. Beru i to, lidé jsou neinformovaní a tato věda je stále neuznávána. Ale nejsme tady proto, abychom stále někomu něco dokazovali. Každý z nás má svůj vlastní mozek a myšlení, jak je používá a dovede zpracovávat informace kolem sebe, je každého osobní věcí.
V poslední době jsem se začal zabývat takzvanými tvarovými zářiči. Jsou to speciální geometrické tvary (Davidova hvězda, pentagram, pyramida). Průchodem těmito tvary se energie zesílí a zkvalitní, zářiče dokáží tedy v sobě energii kumulovat a zkvalitnit. O jejich léčivých účincích bylo již mnoho napsáno a důležité je jen to, že opravdu pomáhají. Tyto tvary vyzařují pouze překrásné duhové barvy v různých vlnových délkách a napomáhají zvyšovat dostatečnou hladinu energie v těle a uzdravovat nemocné tělo i duši. Likvidují a zmírňují jakékoliv rušivé zóny a vytvářejí pro člověka klidné a zdravé prostředí. I když jsou tvarové zářiče silné, nejsou všemocné. Nepomohou nám v případě, kdy nad domem povedou dráty s vysokým napětím apod. V případě, že nemůžete ochránit svůj domov, můžete ochránit své tělo. Specielní tvarové zářiče lze nosit i na krku. Snažte se však pokud možno žít v klidném prostředí. Tyto tvary pomáhají tam, kde je například slabší geopatogenní zóna, kde žijeme s nepříjemnými sousedy (jejich negativní myšlení, nenávist, závist apod.), nevhodně umístěná nebo skrytou vadou nebezpečně vyzařující elektrotechnika (např. televizor v ložnici) apod. K eliminaci geopatogenních zón v celém domě vám stačí např. specielně vyrobená pyramida, vysoká 15 cm. Tvarový zářič dokáže zharmonizovat energii u partnerů. Stačí k tomu, budete-li vybraný tvar držet oba dva najednou. Energie vás obou projde tvarovým zářičem a vaše energie se vyrovnají, tedy zharmonizují. Výměna názorů je jakýsi ventil, ovšem lidé nedokáží včas rozeznat jeho hranici a mohou se potom dostávat do neřešitelných problémů a extrémních situací.
Vzpomínám si na slepou paní, o které jsem napsal v povídce "Slepota". Tato žena používala několik hodin denně jeden speciální tvarový zářič a mi popisovala mi neuvěřitelné pocity Je zcela evidentní, že jí pomohl hlavně psychicky, a za pomoci medicíny, která byla nezbytně nutná, se opravdu uzdravila. Je to úžasné a velmi potěšující. Mohl bych se rozepsat o mnoha jiných "zázracích", ale považoval bych to za nevhodné. Lidé, kterým jsem pomohl, vědí, na čem jsou, a ostatní mohou nebo nemusí uvěřit. Ten, kdo mne potřebuje, si nakonec ke mně cestu stejně najde, a potom se může sám přesvědčit.
Trpíte-li jakoukoliv nemocí od alergií až po infarkt, od nezhojených zlomenin a bolesti páteře až po nádory a jiné nemoci, nepomůže vám nic, ani lékař, ani já, nebudete-li si chtít pomoci sami. Spolupráce a chuť' opět žít naplno je základem uzdravení. Neměli bychom rezignovat v žádné životní situaci, natož v nemoci. Člověk se teoreticky může dožít 200 let i více, pokud ovšem není jeho život již naprogramován karmou například jen na jeden měsíc. To je ovšem jiná kapitola. Žiješ ve stresu? Dvacet let ti odpočítám ze života. Bereš jedy? Padesát let ze života. Závidíš, nenávidíš, lžeš?, x let dolů. Potom se dojde ke konečnému součtu a někdo odchází ve dvaceti, někdo v devadesáti. I to je konečné zúčtování našeho života. Někdo by zde mohl namítnout "a co např. papež", krade?, ne, podvádí?, také ne, tak proč trpí? Nehledejte stále příklady ve svém okolí, jako proč je někdo nemocen, a ten, kdo si to zaslouží, není apod. Každý z nás má svou vlastní cestu. O většině lidí ve svém okolí nic nevíme, neznáme jejich dětství nebo jejich minulé životy a především neznáme ty svoje. Proto neodsuzujte a neposuzujte, protože někdo, i když na to vůbec nevypadá, může být mnohem dál než jste vy Může být dál ve svém duchovním vývoji, protože v tom fyzickém jsme na tom všichni stejně. Všichni se narodíme, zestárneme a zemřeme. Ne všichni se dostaneme do stejného "nebe", záleží na tom, jak jsme prožili ten který život, a podle míry zásluh se nám dostane odměny.
Závěr
Vybral jsem do této knihy pár příběhů a životních zkušeností, které Vám snad udělaly radost, a doufám, že i zaujaly svou podstatou. Nejsem jiný, mám jen dar od Boha pomoci najít schůdnější cestu životem. Kdyby to byl jen jediný člověk, který opět našel smysl života, stojí to a stálo to za to. Mám mnoho zajímavých životních příběhů a doufám, že se o ně opět s Vámi podělím.
Ten, kdo neztratil víru v cokoliv, má více než ten, kdo nechce víru přijmout. Nepřemýšlejte o tom, věřte. Nelze ve všem hledat logiku. Jsou věci, které se logice vymykají, a v dnešním materiálním světě si mnozí říkají: to, co si nemohu osahat, je nesmysl. Nejsem tady od toho, abych stále něco dokazoval. Ten, kdo chce důkaz, jej stejně dříve nebo později dostává. Zabývám se pohledem do budoucnosti. Ukazuji budoucnost takovou, jak si ji sami tvoříte, ale umožňují vám také současně vidět ji takovou, jaká pro nás byla vytvořena silami, které znají všechny naše skutky, a to jak minulé, tak i ty budoucí. Současnost a přítomnost je bodem jejich tvoření. Každým okamžikem v prostoru času a každým svým činem tvoříme svou budoucnost. Potom tedy vše, co se děje právě teď' a co se stane v blízké budoucnosti, záleží jen na nás. To, co se děje nyní, jsme si vytvořili svými minulými skutky, musíme tedy nést zodpovědnost jen sami za sebe. Přijměme tedy plody své práce v minulosti a příznivou budoucnost si vytvořme především svým pozitivním myšlením. Je nutné si také uvědomit, že vše, co prožíváte, není dílem náhody, vše je výsledkem zákona o rovnováze. Vše, co končí, jednou muselo začít, a vše, co právě teď začíná, bude muset jednou skončit. Ještě než jsme se narodili, byli jsme obeznámeni se svým novým životem a přijali jsme ho jako to nejlepší, co pro nás v tomto světě může být. Tím, že jej budeme žít tak, jak nám ho připravil někdo, kdo o nás ví vše a chce pro nás jen to nejlepší, můžeme později chtít víc. My však stále bojujeme s něčím, s čím se bojovat nedá, a proto prohráváme. Chceme budoucnost takovou, o které si my sami myslíme, že si ji zasloužíme.
Patřím k lidem na této planetě, kteří mají ten dar být pomocníkem všem těm, kteří tápou, aby poznali a věděli, co a proč je čeká na cestě životem, aby poznali svou budoucnost a nemuseli později litovat něčeho jen proto, že nebyli připraveni.
Omlouvám se za případné překlepy v textu.

nahoru
Copyright 2001 Prekognice