PREKOGNICE

Výklad z karet

nové příběhy
 


pírko z anděla...


Dnes v noci se mi zdálo, že letím na papírovém drakovi a stoupám, výš a výš, až jsem viděl čisté nebe plné těch nejkrásnějších hvězd a vzdálených barevných galaxií. Létal jsem v poryvu větru sem a tam, nahoru a dolu, a přestože v reálu se bojím výšek a na kolotoč nebo do letadla by mě asi nikdo nedostal, tady jsem chtěl letět ještě rychleji a ještě výš.
Z čista jasna se vše zklidnilo, byl jsem ve vesmíru ve stavu beztíže a objevila se nějaká postava v bílém s obrovskými křídly a celá zářila jasným světlem, až jsem musel přivírat a zakrývat si oči, jak silné to bylo světlo, ale na druhé straně nesmírně uklidňující a jakoby mne hladilo. Postava ke mně natáhla obě ruce a podávala mi v dlaních bílé pírko.
Vzal jsem ho a jako bych najednou začal rozumět, co mi říká, co mi chce říci, jakoby říkala... "Vezmi a opatruj, je to víra, pohlazení a naděje pro ty, kteří je nemají a kteří je budou potřebovat. Rozdávej s rozumem." Najednou tam byla taková zvláštní duha z barev, kouzelných barev, které jsem nikdy neviděl a já se sklouzl zpět do své postele. Docela krásný sen, dalo by se říci. Až na jednu záhadu.
Ráno jsem v levé ruce svíral bílé pírko! Odkud se vzalo? Nejsem ani náměsíční ani nemám nic z peří. Záhada, nebo jsem pírko z anděla opravdu dostal? Věřím.

P.S. Vím, že se dá najít nějaké racionální vysvětlení, třeba i to, že vítr shodil ptačí hnízdo a shodou okolností mohlo pírko přistát na pokrývce, potažmo v dlani, ale není lepší snít o něčem, co nám dodává energii? Neměli bychom se vysmívat něčemu jen proto, že tomu nevěříme.

Moje motto:
Změnit svůj náhled na svět, uvědomit si mravnost a lásku k lidem, ctít lidské hodnoty a neztrácet víru a naději je první krok ke změně budoucnosti a vlastního osudu.
Hugo Graslitz

pirko z andela