Každý jsme anděl s jedním křídlem… abychom mohli vzlétnout, musíme se obejmout. Jednou skutečně přijde čas, kdy budeme muset pochopit a přijmout věci, kterým se zásadně vyhýbáme a nechceme o nich ani diskutovat a diskuzi se vyhýbáme. Neměli bychom zapomínat, že vše souvisí se vším a to i zdánlivě bezvýznamné události. Abychom mohli dávat cokoliv do pořádku, budeme nuceni se například vzdát plno věcí, které považujeme za smysl našeho života. Aby se nám život naplnil tak jak bychom si přáli, nesmíme lpět jen na materiálních hodnotách, které jsou velmi pomíjivé.
Mnozí z nás zapomínáme na základní morální vlastnosti, které jsou mnohem důležitější pro plnohodnotný život, než boj jeden s druhým o dražší věc, lepší postavení, protekci, lepší vztah apod. V mé knize jsem psal, že jednou můžeš být nahoře, ale může přijít den, kdy vše ztratíš a ocitneš se v bahně. Tedy, vlastními činy si tvoříme budoucnost. Za minusové činy se budeme drát přes překážky a za plusové budeme karmou odměněni. Neodsuzujme člověka, o kterém nic nevíme, jenom to, že se mu daří lépe než nám, v čemkoliv. Zpytovat svědomí musíme jen my sami.
Mnohým z nás chybí víra a pokora. Nemusí to být zrovna víra v Boha, můžete si vytvořit cokoliv, v co nebo ke komu se budete každý den obracet a rekapitulovat předešlý čas a činy. Vše musí být v rovnováze, tak to máme i v nás zakódované. Dát vše do pořádku. Pokud toto zvládneme, dostaneme i odměnu, třeba i výhrou ve sportce. I materiální hodnoty jsou odměnou, pokud si je zasloužíme. Ale nejlepší odměnou je zdraví, láska, krásný a vyrovnaný vztah, pohoda a štěstí. Tomu se ať věříte nebo ne, nic nevyrovná.
Narušení vztahů, jakýchkoliv je z hlediska psychologie, ze žárlivosti, frustrace, z lenivosti, z velkého EGA, nebo také i ze strachu, kdy jedinci jde o budoucnost. Bude obviňovat všechny kolem, ale vlastní chybu nepřizná, nebo ji považuje za to nejlepší, co může dávat. Od lží až po nevěru, od falešnosti v líbivých slovíčkách, které se z úst nesou jak med a přitom pálí jak kopřiva. Takový anděl s jedním křídlem, který se nechce obejmout, nikdy nevzlétne. V různém náboženství jej nazývají padlým andělem. Můžeme ho potom nazývat andělem? Toť otázka, když v první větě je psané, že všichni jsme andělem s jedním křídlem. Tady záleží, zda zvítězí polarita plusu nebo mínusu, tedy dobro nebo zlo. A zde je také otázka Karmické zkoušky, kdy nás Karma neustále prověřuje a zkouší, zda podlehneme. A většinou nevědomí podlehnou a potom se nesmí divit, že se jim časem zhroutí to, co chtěli dosáhnout. Tady čas nehraje roli, dnes, nebo zítra, za pár let.
Pocit ublíženosti je iluze, mysli zakódovaná, lidé jsou připoutáni k myšlenkám a představám o ublíženosti, protože nechtějí znát pravdu. Zlo přináší vždy zlo a nikam to nevede, nebo spíše je to cesta do pekla. Propadají se hlouběji a hlouběji. Krmí své Ego dokud není spokojené. Zapomeňte nyní na společenské sekvence, pravidla, která vám celý život někdo tluče do hlavy, že musíš to a to, musíš, aby ses měl dobře, musíš myslet na sebe. O chování, abychom se zalíbili, rodičům, partnerovi, společnosti, místo toho, abychom byli pravým projevem svého Já, Jáství. Nechává za sebou spálenou zemi, která se sice vždy vzpamatuje, než rozkvete, a trvá to někdy neskutečně dlouho. A někdy to člověk nestihne za svého života ani napravit. Podívat se ale pravdě do očí je bolestivé.