Naše druhá tvář odvrácená od slunce, patří k lidstvu odjakživa. Přetvářka či pokrytectví, co to je? Je to zajisté rozpor mezi vědomým chováním jedince a jeho vnitřním přesvědčením. Těch důvodů, proč se lidé takto chovají, je mnoho. Přetvařovat se v dobrém slova smyslu, je bohulibé, může se jednat o soucit, třeba s umírajícím, nebo těžce nemocným. Přetvařovat se s dávkou pokrytectví, je zcela určitě spojeno s negativním chováním a osobním prospěchářstvím. Kdekoli. V partnerství, v práci, ve společnosti, v rodině, u přátel. Protože v některých případech dokážou lidé skrývat i nenávist ke komukoliv, a snůškou lží, pomluv a výmyslů mířit k jedinému cíli. Změnit svůj zpackaný a nepovedený a neúspěšný život. Ukazují dvě tváře pod sluncem. Je to i z důvodu nedostatkem nízkého sebevědomí. Problém nastává, pokud je to osoba blízká. A to z jakéhokoliv důvodu. Mnoho věcí sami omlouváme. On, ona to tak nemyslí, a nechceme si připustit další starosti s tímto řešením, protože jich máme dost a je tady láska, zvyk, děti, kariéra a podobně. Zavíráme oči před takovými lidmi a nechceme slyšet pravdu. Nemůžeme přistoupit na to, že my sami jsme prohráli, protože jsme si takového partnera pro život vybrali, nebo jsme si vybrali určitou práci, musíme se reprezentovat nějak v té zkažené společnosti, a zbytečně trpíme.
Takový pokrytec s dvojí tváří, ale nemusí být, na druhé straně chytrý, jeho myšlenkový pochod je zaměřen jen na jedno, a to přežít. Stačí jen bránit svoji lež a to všemi prostředky. Jediné co musí, je dobře si pamatovat. Ale to s inteligencí nemá nic společného. Trpí poruchou osobnosti a to se všemi příznaky. Byl by dobrým hercem, jeho projevy teatrálnosti a dramatizování tragéda jsou infantilními projevy. Takový člověk půjde i za hranici zákona, pokud by jeho labilní povaha přestala být středem pozornosti. Neustálý obdiv, hysterické výjevy, výčitky a obviňování jiných, manipulace a pomstychtivost, to je jejich devize. Je to nejubožejší nízkost, protože svým bezohledným jednáním kdy způsobují jiným zlo, se navenek prezentují jako dobrodinci a humanisté. Nezajímá je podstata, zajímá je pouze jediné, a to důsledek. Museli by změnit svoji duši, své chování, což je u nich nemožné a dalo by to moc práce. Nikdy to neudělají. Ale i takový bezohledný, pokrytecký člověk se dvěma tvářemi pod sluncem má přece jen svědomí. Čas od času jej uspokojuje, když udělá nějakou dobrou věc, třeba přitulí štěně z útulku, nebo dá stovku bezdomovci, i když si potom vyčítá, že stačila jen dvacka. Má rád přírodu, kdy sebere odhozenou pet láhev z příkopu, ale exkrement nechá tam, kde ho jeho pejsek udělal, nebo ho hodí sousedovi na zahrádku. Bohužel, hromadění zisků za jakoukoliv cenu a sobecké, blahobytné užívání a využívání jiných, patří k samotné podstatě k lidem s dvojí tváří. Je to hluboká nevědomost o podstatě sebe samých, ne o činech.
Proč se tak pevně lidé drží dogmatu, že nic jiného neexistuje, jen je tady a teď. A nejlépe je vzít si co největší kus z koláče, protože to udělá někdo jiný a na mě nezbude. Ono ale existuje i něco jiného a to je zákon Karmy. Co dám, to taky sklidím. A až přijde ten den zúčtování a člověk se najednou ocitne před tou skutečnou pravdou, a budou se hodnotit činy každého z nás, troufám si tvrdit, že lítost bude jak rozbouřená řeka. Jak jsem mohl být tak bláhový a věřil úplně v něco jiného! Ani slzy a nářek tragéda nepomohou zmírnit jejich zásluhy. Vysvětlujte, ale nenuťte je přemýšlet, pokud nechtějí. Je to jejich volba. Nechme to na Karmě, to je její náplň práce.